Reklama

Reklama

Srbský film

(festivalový názov)
  • Srbsko Srpski film (viac)
Trailer

Miloš má milující ženu a syna, žijí poklidným životem, ale peněz mají jako šafránu. Miloš je zkrachovalá pornohvězda, která dříve vydělávala slušný balík peněz a tak je deprimovaný svojí nynější pozicí. Brzy se však naskytne lukrativní nabídka díky kamarádce z branže, která Milošovi dohodí práci pro bohatého režiséra Vukmira. Půjde o natočení velmi ojedinělého projektu, který nemá obdoby a jeho rodinu zajistí po zbytek života. Miloš dlouho neotálí a nabídku přijímá, ovšem to, čeho se později bude muset zúčastnit, změní celý život nejen jemu, ale i celé jeho rodině. (Zeck)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (873)

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Otřesnost Srpskiho filmu spočívá v naprostém setření dvou hranic: hranice mezi podobenstvím a realismem a hranice mezi pojednáváním o věci a předložením téže věci ke konzumaci. Podobenství: "vlastenecký" film. Tomu asi rozumějí jen na Balkáně. (V tomto ohledu je vrcholem Srpskiho filmu obraz „Marie s děďátkem“ ve sklepě v závěru filmu – obraz, jenž hrůzně spojuje Madonu a Pietu v jeden moment.) Realismus: Ano, tohle je realita. Tomu rozumíme všichni. Pojednání a konzumace: Pokud vás vzrušují zvrhlé násilné sexuální scény, tady si je užijete. Srpski film je nabízí na velmi dobré úrovni. Pravý zážitek, skutková vytříbenost. Ale počítejte s tím, že se spolu s Milošem stáváte spolupachatelem i potenciálním „hercem“. Co to dělalo se mnou, o tom raději pomlčím a odkážu na komentář janissky – Srpski film vtahuje diváka do „problematiky“, nabízí mu nejzakázanější zboží, ohrožuje ho i obviňuje. Konfrontace trojí estetiky: Jednak estetika lidského štěstí: šťastná rodina – milující hodný manžel, milující krásná dobrá žena a synek. Potom estetika laciného porna. Naše životní prostředí je proměňováno v titulní stránku pornočasopisu do té míry, že ani nepozorujeme, že se sami stáváme pornoherci. Ne, teď nemluvím o zobrazování sexuality. Mluvím o přeplácané výkladní skříni, z níž na nás řve šunt. Otevřete kterékoli noviny nebo časopis: Porno. Sledujte bilboardy kolem cest: Porno. Přečtěte si kteroukoli firemní nabídku: Porno. Zajděte na dobročinnou akci: Porno. Poslechněte si politiky: Porno. Projděte se v předvánočním čase po Praze: Porno. Zapněte rádio (Nemáte? Nevadí, zajděte do kterékoli restaurace): Porno. Pusťte si „veřejnoprávní“ televizi: Porno. Nakupujte: Porno. Užívejte si: Porno. To je implantovaná estetika laciných pornoherců. To je Miloš, to jsme my. Všimněte si, v jakých sebeponižujících škvárech tento sympatický majitel vysokoškolského diplomu hraje. Třetí je estetika kvalitního produktu. A kvalita je drahá: "pravé umění" pro skutečné fajnšmekry, jak ho nabízí postmoderní jugošský de Sade Vukmir. Obrazově, scénickým prostředím je každá z těchto tří estetik velmi výrazně podána. Všimněte si Milošova rodinného domu, všimněte si scén ve městě, všimněte si designově čistých prostředí, navozujícíh pocit izolované snové intimity, v nichž se natáčí Vukmirův film. (Také tři ženy - Maria, Leila, Doktorka - dokonale odpovídají příslušnému typu.) SPOILER Předvídatelnost Srpskeho filmu paradoxně patří k jeho silným stránkám. Asi od půlky jsem měl čím dál větší strach. Ono hned od začátku bylo zřejmé, o co půjde. A ještě než "to" pořádně začalo, bylo mi jasné, kam se bude ve finále směřovat. Vukmirovo přesvědčivé nadšení nepřipouštělo pochybnosti: věděl jsem, že dojde k rodinnému stekání a hrozně jsem se bál. Bál jsem se tím víc, čím lákavější bylo vidět ty hrozné věci (totiž některé). Na chvilku svitla naděje, že se to nestalo (scéna se stříkačkou). Ale stalo. Vždycky se to stane. Mariiným skokem po švagrově krku pak začíná chvíle oddechu pro diváka, kdy může zapomeout na vlastní vinu a se zadostiučiněním sledovat, jak je zlo potrestáno - rehabilituje se zde pomsta jako nezbytný, leč moderním právním vědomím potlačený základ trestu za zločin; ale dobro už zvítězit nemůže. Přes tu nesmazatelnou hrůzu se sice dostávají k jakémusi zoufalému, nouzovému, ale přece jen svého druhu happyendu (obětí ve sklepě). Ale film ještě nekončí. Nejde to. Tak tedy ještě zoufalejší, ústupový, ale pořád ještě jakoby "happyend". Ale film ještě nekončí... Vítejte v jednadvacátém století, ve světě neomezených možností. Vítejte v pornu. U nás si můžete koupit cokoli – dokud nejste sami proměněni ve zboží. Když o tom nevíte, jste lepší. /// Z překvapivé úrody výstižných komentářů upozorňuji vedle již zmíněné janissky alespoň na larelay, DaViD´82, Ozo. Není odpad jako odpad, aneb srovnej výpověď snoba s Pomovými žvásty. Dále viz fauxthum. /// (Dodatek: Z nových komentářů čti ten od Ninkaa - myslím, že nikdo jiný si nevšímá toho, čeho ona.) () (menej) (viac)

Mr.Apache 

všetky recenzie používateľa

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) ()

Reklama

darkrobyk 

všetky recenzie používateľa

Jsem poněkud na rozpacích, jak film zhodnotit. Nabízí se otázka, co tím chtěl režisér opravdu říci, nebo jestli chtěl vůbec něco říkat. Jako kritika zvrácené společnosti film moc nefunguje. Divák se nedozví, komu je určen natáčený snuff, a tak ani neví, koho chce režisér ze všeho zla na zemi obvinit. Pasoliniho Saló jasně ukazuje na skupiny ve společnosti, jež jsou zdegenerované a prolezlé dekadencí. Martyrs pro změnu představuje skupinu lidí, která chce za každou cenu zjistit, co provází odchod ze světa. Zde jakoby bylo prázdno. Triky jsou vcelku zdařilé, i když například nemluvně je gumové, jak nejlevnější panna z Číny. Po vlně brutálních filmů z Francie a Asie snad nikoho znalého tenhle film šokovat nemůže. Navíc, vše je jen triková záležitost, kde lze hodnotit pouze řemeslnou kvalitu. Herci se určitě, jak dle četných výpovědí při podobných natáčeních říkají, královsky bavili. Divák už se baví o něco méně. Oceňuji kameru, vhodně zvolenou hudbu a vcelku ucházející konec. Škoda, že chybí nějaká nosná myšlenka. Pokud by šlo čistě o horror, pak by to nevadilo, jenže tenhle film se tváří jako sociální studie společnosti, což opravdu není. ()

POMO odpad!

všetky recenzie používateľa

„Odpad!“ nezvyknem dávať filmom s formálnymi a hereckými áčkovými parametrami. Ak sa tak stane, musí ísť o film, ktorý sám seba mimoriadne zhadzuje a robí všetko preto, aby som ho ináč ako „odpad!“ ani vnímať nemohol. Srpski film zabŕda do podobných tém ako Schumacherovych 8MM – psychika človeka pod deštruktívnym vplyvom extrémneho porna a borenia najhorších tabu. Na rozdiel od 8MM, ktorý s týmito háklivými témami pracoval opatrne, v rámci psychologického podkladu napínavej thrillerovej žánrovky, sa Srpski film vyžíva v ich prvoplánovom a buransky samoúčelnom podaní, a hrdo to považuje za svoju najväčšiu devízu. Majstrovské dielo vo filmovom zhmotnení sociálnej retardovanosti. ()

Shit 

všetky recenzie používateľa

Dokonale a geniálně natočená perverzita, která překračuje hranice snad všeho, co zatim bylo natočeno, navíc vše v perfektním vizuálu, vyrobenýho pomocí ponurých kamerových filtrů a celkově skvělou kamerou, vše pak ještě víc hecuje strašně zneklidňující hudba a ve druhý polovině nehorázně gradující příběh a krutě perverzní scény. Nicméně se mi zdálo, že ke konci se to Srdjanu Spasojevicovi trochu vymyká z rukou a zbytečně se mu posledních 20 minut až moc utrhlo z řetězu a nestíhá to ukočírovat, takže ve výsledku to nejsilnější, na co se film dlouho připravuje, nakonec nepůsobí tak reálně a trochu to zaostává za ostníma scénama, který mě doslova zatuhly v nevěřicím a přímo zírajícím pohledu. ()

Galéria (26)

Zaujímavosti (12)

  • Film byl zakázaný ve Španělsku, Německu, Austrálii, Novém Zélandu, Malajsii, Singapuru, Norsku a dočasně byl zakázán v Brazílii z důvodu obsahu přezpřílišné násilnosti a sexuálního zneužívání dětí zakázan. (Rugero)
  • První představení Srbského filmu proběhlo 15. března 2010 v Austinu v rámci hororového festivalu Jihozápad. Během představení byli diváci několikrát upozorněni na extrémní povahu scén a dostali poslední možnost opustit promítání. (Worry77)
  • Ve scéně znásilnění novorozence byla použita panenka. (LUKICKK)

Súvisiace novinky

Nejcenzurovanější film desetiletí?

Nejcenzurovanější film desetiletí?

27.11.2010

V Británii určitě. Nechvalně proslulý srbský film, pojmenovaný... ehm, Srpski film, který některé uživatele ČSFD nadchl, jiné dokonale znechutil, se před uvedením na ostrovní trh dočkal výrazného… (viac)

Reklama

Reklama