Viděl jsem ďábla

Svým způsobem je to geniální dílo. Na druhou stranu se trochu stydím, že tak pozitivně hodnotím tolik zla. Ale byla jsem poučena, že "takový je život". K Byeong Heon Lee chovám obrovské sympatie a celou dobu jsem chápala všechny jeho nelidské činy. Měl se zkrátka za co mstít. Pro roli ďábla zase nemohl být vybraný nikdo jiný než Min Sik Choi. Často jsem si říkala, že už je to moc otevřené, ale jinak by asi divák necítil správně tu touhu po pomstě. Mých 5* je za fantastický scénář, skvělé herecké výkony a režii. (02.10.2011)

Ji-un Kim po A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life a Hodný, zlý a divný přichází s dalším žánrovým hybridem, přičemž tentokrát spojil do jednoho celku žánry zpravidla nejkrutější – kriminálku s masovým vrahem, jejíž nový směr v roce 1995 přímo udalo Sedm Davida Finchera; revenge thriller – neboli příběh o pomstě – , což je žánr v Jižní Koreji velmi populární, a který Chan-wook Park se svou trilogií pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, OldBoy, Sympathy for Lady Vengeance)vytěžil do mrtě; zároveň se jedná i o hluboce emotivní drama o člověku, kterému se zbortil celý svět a touha po pomstě ho k vrahovi manželky dostává blíže, než by si kdy pomyslel. Forma pomsty je zde – stejně jako v Parkových filmech – celkem originální, nechybějí tu dějové zvraty, které obohacují daný žánr a ženou příběh do nezvyklých směrů a, ačkoliv dochází k naplnění některých klišé, nemohu tvrdit, že bych si byl jist tím, co bude následovat v dalších minutách. Oba rivaly ztvárnili dva z nejslavnějších korejských herců současnosti, Byeong-heon Lee a Min-sik Choi, kteří jsou již tradičně skvělí a musím přiznat, že v momentě jejich prvního střetnutí v rámci jednoho záběru jsem byl tím nejspokojenějším fanouškem jihokorejské kinematografie…kdyby zde účinkovala ještě Ye-jin Son, nejspíš bych už přímo skákal radostí. Viděl jsem ďábla je neskutečně krutý film, ve kterém stříkají hektolitry krve, řežou se údy, přetínají achilovky, trhají čelisti, atd., avšak jeho pravá krutost dlí v nitru samotného tragického příběhu, který je navzdory explicitnímu násilí podán velmi emotivně a nelze říct, že by byl film pouze samoúčelnou brutalitou. Ji-un Kim se nespokojuje pouze s povrchními atrakcemi a především vypráví hluboký příběh, který mne po celou dobu sledování nenechal ani na minutu vydechnout. O Kimově již tradičně brilantní režii a nápadité práci s kamerou snad netřeba mluvit – ten, kdo viděl skvostný A Bittersweet Life, ji zajisté udělá vlastní obrázek. Spolu s The Man From Nowhere představuje Viděl jsem ďábla vrchol jihokorejské filmové produkce (nejen) za rok 2010. (23.12.2010)

Vďaka podobným filmom zisťujem a stále viac sa utvrdzujem v tom, že môj filmový hľadáčik by sa mal pomaly ale isto presunúť inam než do americkej továrne, ktorá čím ďalej tým plodí viac rutinérskych a nezáživných filmov. Tento snímok je len ďalším dôkazom ako sa z jednoduchého scenára, ktorého hlavnou líniou nie je nič čo by už predtým nebolo vo filmoch použité, dá natočiť ukážkový film. Thrillerové zimomriavky od začiatku až do konca. Miestami priam mrazivé scény, ktoré nemajú ďaleko od autentickosti, len znásobujú pocity, ktoré príbeh prenáša na diváka. Miestami som voči postavám pociťoval až osobný odpor a moje myšlienky sa po filme ocitli na veľmi tmavých miestach, čo som teda pri filme nezažil pekne dlhú dobu. Netreba však film brať tak, že chce byť týmito scénami cool, alebo že by boli čo i len trošku prvoplánové. Kim od začiatku vedel čo robí, ako diváka vydesiť k smrti a ako ho zahnať do úzkych. Totiž príbeh ponúka nečakané množstvo zaujímavých zvratov, je inovatívny a vďaka neštandardnej kombinácii žánrov a úžasným hereckým kreáciám ho považujem za obrovské prekvapenie. Je pravda, že slabšie povahy si asi pri niektorých scénach budú zakrývať oči, ale je to to isté, ako keď horehronskí drevorubači neobsedia pred romantickou telenovelou. 85%. (07.09.2011)

Korejský expert na žánrové hybridy Kim Dži-un se tentokrát chopil filmů o pomstě. Stejně jako v jeho předchozích variacích na western, gangsterku, horor, sportovní film a rodinné melodrama i tentokrát ze základního rámce přejímá pouze základní prvky a motivy, ale vsazuje je do doposud nevídaného celku. "Viděl jsem ďábla" lze popsat jako spojení západní dramatičnosti a formální preciznosti s karnevalovým extrémem hongkongských CAT III snímků. (05.12.2010)

Juhokórejský solitér Ji-un Kim, alebo, ako ho môžeme na databáze vídať po novom, Jee-woon Kim, je ako nezastaviteľný vlak, ktorý strháva žánrové medzníky a bariéry v podobe tradičných pravidiel a pôdorysov. V Akmareul boattda rozpracováva základný nosný motív a schému "revenge" thrilleru na ploche 2 hodín a 22 minút do podoby (ako sa vraví, pre dobro veci) výrazne nadstaveného konceptu utrhávajúceho sa vo vykreslení sugestívnej cesty za "spravodlivosťou" z reťazí reality a dosahujúci výrazne groteskných výšin vo svojej precíznej štylizovanosti a perfekcionistickej brutalite. Explicitné násilie zo seba strháva nálepku samoúčelnosti a stáva sa hybateľom deja, ktorý je posúvaný motiváciami a prekreslením dvoch hlavných antihrdinov v podaní dvojice najväčších juhokórejských hereckých hviezd, Byeong-heon Lee-a a Min-sik Choi-a. Úroveň explicitnosti pri výprave na odvrátenú stranu života v exotickej krajine dosahuje zámernej absurdnosti a je podružná rozprávaniu o zvrátenej morálke a vytrácajúcich sa spoločenských hodnotách, v ktorom proti sebe stoja agent a sériový vrah. Jeho myšlienka je na pohľad primitívna - dá sa poraziť monštrum len tak, že sa sami staneme monštrom? - ale zručne rozprestrená na celú stopáž a pretvorená do podoby vysoko sofistikovanej verzie hry na mačku a myš. Film sa pohráva so žánrovými krabičkami slasheru, splatteru, kriminálneho thrilleru, resp. detektívky, exploitation, "old-school revenge", j-exploitation a otvorene koketuje s pedofíliou či kanibalizmom. Zaujme výrazným audiovizuálnym prevedením, plným technicky brilantne vyvedených pasáží za užitia špeciálnych efektov, techniky steadicamu (doteraz nechápem, akým spôsobom bol natočený tento záber zo scény v taxíku http://youtu.be/s3cT_TE1mBI?t=1m14s), uhrančivých farebných filtrov ale aj skvelého originálneho soundtracku a zvukových efektov. Po celý čas pôsobivo zapája okázalé divácke atrakcie a udržiava v napätí dynamickým tempom a temnou atmosférou, pri ktorej si však nachádza čas na dlhé, pomalé surové akty postáv a snímanie interiérov i exteriérov, hlavne však obsahuje množstvo akčných scén s vynikajúcou bojovou choreografiou a kaskadérskymi kúskami. Manieristické prodivácke dielo, ktoré ma však dokonale zhltlo a ani na sekundu nepoľavilo z pútavosti. Opakovanie do budúcna nevyhnutné. 95% (26.10.2014)