Královská cesta

Mám ráda outsidery, kteří jsou doslova 3D a miluju severský "humor". A nepřestávám se bavit faktem, že být slavným hercem na Islandu je "tak jednoduché" (hned dva herce ze Spodního proudu si můžete užít i v Královské cestě, oprostit se od jejich minulých rolí mi chvíli trvalo). Dialogy jsou vtipné, jednotlivé příběhy se doplňují (pokulhává bohužel hlavní linie s Rayem a Daviesem, která se postupem času začne zdát až příliš dlouhá), herci si své role užívají (režisérka s nimi pracuje často, takže prý byla na programu i improvizace herců). Bonusově příběh hodně obohatila původně neplánovaná postava Daniela Brühla, který zaskočil za herečku, která měla původně hrát přítelkyni Juniora. Z přítelkyně se stal kamarád z Německa a závěr filmu potvrdil, proč nemáte u severských filmů dát na slovo "komedie" - častěji než kdy jindy totiž zažijete tragikomické, až tragické scény a černý humor. (04.07.2011)

Je pravdou že severania sú svojskí, samozrejme čím severnejšie, tým viac, ale v tejto snímke ich zmysel pre humor bol až niekde tesne pri severnom póle, ďaleko od nášho zmýšlania a navyše chladný a mnou nepochopený. Netradičné filmy zvyknú milo prekvapiť, no Kóngavegur mi nejak veľmi nesadol. Musím priznať že v hodnotení som bol nadmieru štedrý. (12.12.2014)

Úskalí filmu vychází z nevyváženého konceptu. Všechny scény i jednotliví ztroskotanci tvořící osazenstvo titulního islandského "trailer parku" mají potenciál k velmi říznému humoru. Příznačně ovšem fungují jen ty pasáže situační komiky, které mají pevný scenáristický podklad, zatímco dialogové sekvence tvořící většinu filmu se babrají v prázdném nastavování základní situace. Vyprávění se tak potácí mezi bravurní absurditou a úmorným čekáním na konec rozhovoru postav. (18.05.2011)

Zcela dobrovolně přiznávám, že jsem tento film nepochopila. Svou zvláštní absurditou mi nepřišel vtipný, nepřišel mi chytrý a nepřišel mi ani tak zajímavě metaforický jako třeba Odcházení od Václava Havla. (Které se mi velmi líbilo.) Přišel mi jen divný a - snad to bude i nedostatkem spánku v posledních dnech - i uspávající. Na druhou Taxikář ani Restaurátor, které jsem viděla ve stejném dni, ve mně ani náhodou podobné pocity nevyvolávaly, takže jen mnou to asi nebude. Věta: "Každé dnes narozené dítě má menší šanci na život, a proto bychom ho měli dát k adopci," která ve filmu zazněla, dokonale vystihuje atmosféru celé Královy cesty. Pokud vám přijde zajímavá, vtipná, neotřelá, originální... račte na Kóngavegur vyrazit. Pokud momentálně nadzvedáváte obočí a nehodláte 90 minut sledovat islandský zapadákov, kde jedna z postav stojí u liduprázdné silnice se značkou "Stop" v ruce, aby mohla zastavit u přechodu případná jedoucí auta, a kde jiná z postav stráví celou stopáž poponášením mrtvého tuleně, bylo by pro vás možná lepší tento film vynechat. [MFF Karlovy Vary 2011] (04.07.2011)

Kóngavegur je vesnička (jestli se to tak dá nazvat) na vlastně úplným konci Islandu, kde planina je tak dlouhá, jak lidské oko dohlédne. A na tomhle kopečku leží pár karavanů, ve kterých žije ta asi největší spodina Islandu. Jeden se nudí, tak si na jediný cestě, k téhle vesnici vytvoří přechod a stojí u něj celý den s domácky vyrobenou značkou Stop. Jiný zase jezdí kolem svého pracně ohraničeného území na golfovým vozíku a nadává každýmu, kdo se jenom přiblíží. Třetí se s bývalou miss Island lopotí v dluzích, čtvrtý ráno vstane, oblékne se, sedne do auta a celej den tam jenom sedí a hulí. No trosky, jinak se to snad ani nazvat nedá. To všechno se odehrává ve skoro polární noci, kdy světlo je jen na pár hodin a ještě k tomu slunce ani nevyleze a vše je pod šedivým oparem. Každopádně mně se to všecko líbilo. Na podobné počasí nadávám, ale stejně mě k němu něco přitahuje. (09.12.2011)