Ďalší rok

Tvrdý a nekompromisní příběh o lidech středního věku. Když je člověku přes čtyřicet, buď někoho má, a je relativně v pohodě, anebo nemá, a je v hajzlu. Málokdo v tomto věku řeší, jestli se k němu partner hodí, nebo ne. To se řeší v dekádě před čtyřicítkou. Nastupuje stereotyp, zvyk, děti odrůstají, samota, chlast a i jiné duhy a neduhy stáří. Není to vůbec jednoduché, kamarádi i partneři odcházejí (umírají nebo se stěhují) a jiní už se neobjevují. O tom především je tenhle film. Citlivou rukou vedená režie, pomalu a nenásilně. Samota, největší bubák středního věku. Přesto to není jen deprese, občas se jiskřička naděje objeví, ale znáte Angličany, tam je to vždycky hlavně depka...75% (28.01.2012)

Film o páru jak z pohádky, jedné neštastnici a pár dalších, víceméně nepodstatných postavách... . Nerad bych se nechal zlanařit vysokým hodnocením zde na čsfd, tak dám dvě hvězdy za milé herecké výkony a poměrně příjemě strávenou dvouhodinku v teple, body dolu za všechno ostatní, navíc mi život dost otravovala bolest krku způsobená špatně zvoleným místem v sále, ale za to už film nemůže a zbytečně bych mu křivdil:)). Nevím, asi nejsem dostatečně vyzrálý, abych si z filmu odnesl víc... bohužel (30.11.2010)

Upřímné vypravování jednoho obyčejného roku života. Možná může proto nudit, ale mě osobně to dá víc než úchvatné pohádky nebo naopak zbytečná dramata. Chce to trochu zamyšlení, a přiznat si, že takhle to bývá. Za tu nefalšovanost velké plus. Co se týče herců, obzvláště Lesley Manville stojí za zmínku; skoro jako kdyby s postavou (velmi smutnou postavou) naprosto splynula. (20.10.2011)

Jeden z nejdepresivnějších filmů poslední doby. Mike Leigh se opět snaží podat život takový, jaký je (nejspíš... možná... podle něj), a docela se mu to i daří... Taky vám přijde, že ústřední šťastný pár prostě jen využívá své méně šťastné "přátele" k tomu, aby se ujistili, že jsou opravdu šťastnější a úspěšnější a lepší, než všichni ostatní? Opravdu doufám, že život takový není... (30.12.2010)

Brilantní minimalistické konverzační drama, ve kterém se zdánlivě nic významného neděje, ale všímavého a vnímavého diváka nemilosrdně postaví před mnohé reflexe a sebereflexe vlastního života, postojů k němu a vztahů mezi ním a ostatními lidmi. Diváka, který neumí číst mezi řádky a který by tedy nedokázal vypozorovat, co se mezi postavami skutečně děje, by tento film naopak musel po 10 minutách unudit k smrti. Pro postavy typu Mary nebo Kena se ve filmu nenabízí takřka žádné východisko, z čehož poněkud mrazí v zádech, neboť každý máme v sobě kousek z nich - každý jsme přinejmenším občas stěžovatali nad svým osudem, každý někdy lamentujeme nad tím, co jsme si v zárodku sami zařídili, přestože mnohdy ostatním nedáváme nic znát a ani sami sobě si tuto skutečnost nepřipouštíme. Připomnělo mi to podobný, avšak ještě přímočarejší film Den cvoka. (26.01.2011)