Andyho film

Co se stane, když naši vnitřní jistotu o předpokládaném, ze zkušenosti odvozeném řádu a toku naší každodennosti konfrontujeme s Jistotou „nepatřičně“, „absurdně“ vykloubenou z tohoto řádu. Ten střet křehké a konejšivé vnitřní jistoty s „nemyslitelným“ vnějším faktem, ta cesta ze stavení do stodoly a její nepopsatelný účinek na nejjemnější receptory mé mysli. Skutečný filmový asteroid! Ostatně: jak snadno by vzal náležitě hmotný asteroid jistotu celému lidstvu. (24.09.2019)

Tak jsem to zapl a čekal... a ono nic nebylo, Prostě jsem čekal a čekal a čekal a čekal a čekal a čekal a najednou přišel konec a já se zeptal sám sebe, jestli tohle bylo všechno. Na začátku to i pobaví, místy to vypadá jako nějaká skutečná nahrávka, ale jinak je to bez děje a jakákoli šance na vytovření atmosféry je zde nemilosrdně zabita... Škoda. (30.04.2017)

Jen další důkaz toho, že, až na pár propracovaných a promyšlených výjimek, found footage degraduje film, respektive příběh jako takový. Tohle je prostě nic. Bez příběhu, bez napětí, bez... prostě bez čehokoliv. Pointa je kde? Alespoň trochu, se zavřenýma očima a ohluchlýma ušima se to dá přijmout pouze jako filmařské cvičení, v první třídě. Přitom zpočátku jsem čekal alespoň trochu nápadu, invence, nadšení, jelikož se mi ty lidi jevili docela sympatičtí. Možná asi měli méně fetovat a více se věnovat filmu. (19.10.2013)

Koncepčně ujasněné, minimalistické a místy i poměrně znepokojivé. Vlastně to má všechno, co chybí většině české (nejen) studentské tvorbě. A celá ta estetika amatérského filmu či homevidea mě příjemně potěšila a povýšila tak snímek na formálně hravou podívanou, která se nebojí ani přeexponování či pomalé závěrky a nepotřebuje jako berličku pěkné barvičky, falešné filtříky nebo dynamický soundtrack. Že by přece jenom měl v Česku ještě šanci styl, který by se nesnažil za každou cenu naplnit filmové standardy, a nestat se tak bezbolestnou průměrnou sračkou? Jupí :) Andy, je tak dál! Já věděl, že Vesnická zábava je jen začátek :) (19.09.2010)

Od nakrútenia filmu Peeping Tom uplynulo vyše 50 rokov a dnes je tu na obdobnú tému Andyho film. Prirodzený štýl zachytenia a autentické herectvo zráža na kolená absencia strachu a primitívny dej. Vie sa len, že partia štyroch mladých ľudí ide na chatu do lesa. V priebehu deja sa dozvieme, že chata patrí akémusi Dominikovi (dvakrát sa zopakuje mega vtip: akému Dominikovi? Odpoveď: Hašekovi: bu-ha-ha-ha!) a kedysi v nej žil príslušník wehrmachtu. Ďalej len obligátne fetovačky, párty, prechádzky okolo chaty, do lesa, no a mordy. Veď ja nič, len že pokles všeobecnej inteligencie je badať nielen vo hlavnom prúde filmovej tvorby, ale aj v alternatívnej a amatérskej tvorbe. Veď aj keď opomeniem Peeping Toma, ktorý mal predsa len isté umelecké ambície, tak toľko spomínané a často neprávom opovrhované Blair Witch je v porovnaní s Andyho filmom desaťkrát lepšie, inteligentnejšie a hlavne autenticky strašidelnejšie. (13.05.2014)