Pieseň mien

Mix geniality, náboženství a židovského údělu. 1)  Židovskou atmosféru to nesporně má. Ale jinak cítím spíš rozpaky než nadšení._____ 2)  Spoiler. Ze třech časových rovin, v nichž se příběh odehrává, se mi nejvíce zamlouvala první, kdy jsou hlavní protagonisté děti. Tehdy ještě děj obsahuje napětí a neurčitost budoucího vývoje. Následuje poněkud nejasná a nepřehledná epizoda kolem londýnského koncertu a Dovidlovy náboženské hereze. Celou věc pak rámuje pátrání v současnosti po tom, co se tehdy vlastně stalo. To mě příliš nepřesvědčilo. Ani pointě moc nevěřím. Knihu jsem nečetl a tak jsem odkázán čistě na film._____ 3)  Jakmile vidím na obrazovce více emocí, než které sám pociťuji, tak něco není v pořádku. Když vím, že bych měl něco cítit, ale sám to necítím, pak je něco špatně. Neskromně se budu domnívat, že chyba není na straně receptora._____  4)  Připadám si trochu jako ve škole. Snímek plný symbolů mi neustále podsouvá, co mám cítit a vlastně i co si mám myslet. Použití Písně jmen, o níž jsem tu slyšel poprvé a která, myslím, je čistě fiktivní, věci nepomohlo._____ 5)  A tak nakonec to nejlepší jsou mladí herci. 24letý Jonah Hauer-King (geniální houslista Dovidl), 11letý Luke Doyle (Dovidl jako dítě), 28letý Gerran Howell (Martin) a Misha Handley nezjištěného věku (Martin jako dítě). (25.04.2022)

Nejsem fanouškem upištěného fidlání na housle, takže mě hudební stránka filmu rozhodně nestrhla, spíš naopak. Zbytek by celkem ušel, pátrání po ztraceném bratrovi proložené záběry z dětství a dospívání bylo docela zajímavé, jen ke konci se už zbytečně táhlo. Plus mi ve výsledku přišlo, že snímek nezapůsobil tak silně, jak měl. Vlastně byl v mnoha ohledech dost odtažitý, proto nemohu přidávat na hodnocení a nechávám to na průměru. /// Viděno na JOJ Cinema s českým dabingem. (04.02.2022)

Příběh má sílu a to i přesto, že jsem měl po celou dobu pocit, že jsem něco podobného už někde viděl. Girard se obstojně popral i s vyprávěním o dvou časových rovinách a vedle ostříleného dua Roth-Owen příjemně překvapili i mladí herci. Jenže vzhledem k tématu jsem čekal víc emocí, což je dáno tím, že spojení Dovidla s rodinou v Polsku a následné pátrání po jejím osudu tady působí spíš zběžně, což je v celkovém kontextu chyba. Za nedostatek považuji i fakt, že pátrání po Dovidlových osudech mělo jen minimální obrazové vyjádření. V důsledku toho všeho mě finále, při kterém se mi měly koulet po tvářích krokodýlí slzy, nechávalo spíš chladným. Stejně jako celý film. 60% (25.06.2020)

Spôsob miešania minulosti a súčasnosti pána Girarda nie je zlý. Čakal by som, že ich dominantnosť bude vyrovnaná. Avšak, tá „minulá“ časť je lepším a nielen z hľadiska mladých hereckých výkonov. Vrcholný moment som čakal na záver, ale je to niekde „uprostred“. (Záver: Mimochodom, tá hudba na husliach je prekrásna a z hľadiska emocionálnych pocitov mi trošku pripomenul Schindlerov zoznam.) Tá nastane v scéne, keď Dovidl dozvie pravdu o tom, že čo sa stalo s jeho rodinou. Tá Pieseň Mien aj u mňa vyčaril slzy z očí. Osobné hodnotenie: 75% (***) (04.05.2020)

Film specialisty na filmy z hudebního prostředí, takže nejdůležitější postavou je houslista a zásadní part složil Howard Shore. Ač jsou na plakátu Tim Roth a Clive Owen, flasbacky zabírají tolik prostoru, že mi nakonec připadalo, že Dovidla hrál spíš Luke Doyle než Clive Owen. V závěru film už zbytečně tlačí na melodramatickou notu, jinak lepší, než jsem čekal (70%). (19.01.2024)