Insidious

"Spatřil jsem budoucnost filmového horroru a její jméno zní James Wan." No dobrá, Kingovou poupravenou hláškou jsem možná lehce přestřelil, ale když se podíváte na Wanovu filmografii, zjistíte, že tenhle mladík si svoje projekty vybírat umí. Pravděpodobně všechny svoje tvůrčí trumfy ještě nevyložil na stůl. Dokáže pracovat s minimálním budgetem, dokonce se zdá, že mu tohle "omezení" prospívá. Wan poprvé ve své krátké kariéře nespotřebuje kapku krve, místo toho se soustředí na budování děsivé atmosféry a to natolik intenzivní, že ke konci přestává být snesitelnou. Pravda, hodně si pomáhá infarktovými lekačkami, ale ty nejsou vůbec levné a fungují naprosto perfektně. V mnoha případech to dokonce hraničí se srdeční zástavou. Jinak herecky dobré, hudebně působivé, vizuálně fantastické. Po dlouhé době konečně vskutku strašidelná záležitost za 90%. (25.04.2011)

„Minulou noc jsem viděl, jak spím. Pak jsem odletěl..“ To není úryvek z deníku mladého táborníka, co našel při stezce odvahy políčko s lysohlávkami - to se jen pan Wan rozhodl poškádlit diváckou hercnu svou astrální cestovkou.. V první půli neomylně tlačí svůj dvoukolák duchařského napětí po vyšlapané žánrové cestě, aby v té druhé odvážně vjel do groteskního kabaretu s krotiteli duchů (nebo spíše image?) a mimotělních zážitků zahalených v kouři bizarnosti. Od dob nechápavého psychiatra Willise jeden z mála "Haunted house“ hororů, kdy si mráz párkrát zasprintoval po mých zádech a nuda se nepokoušela přetáhnout víčka přes oči jak autoplachtu a co je zvláštní, dokonce jsem si přecitlivěle přál, aby otec na konci vytrhl svého "toulavého" synka ze spárů Čertíka Bertíka. Ano, na gauč k psychiatrovi jsem se už objednal - mám sezení hned po panu Vittim.. (23.03.2012)

James Wan atmosféru navodit umí, o tom není pochyb. Atmosféra se tady buduje pozvolna, ale v některých scénách je opravdu mrazivá a lekačky zde rozhodně nepatří mezi ty laciné, při kterých vás vystraší spíše hlasitý zvuk. Navíc se může Wan opřít o výborné herce. Jenom škoda slabého scénáře, který mi osobně příliš nesednul. A finále mi oproti zbytku filmu přišlo dost slabý. I tak ovšem další Wanův sympatický horůrek, ale příště už by si měl vybrat k ruce trochu originálnější scénář. (20.05.2011)

Ešte že tu máme Jamesa Wana a Leigha Whannella, ktorý nám sem tam spravia radosť, keď už i fanúšik hororu zabudne, že pri tomto žánri sa má vlastne príjemne báť. Len keby Vám to písalo a točilo častejšie páni... I keď si myslím že z astrálneho cestovania sa dalo vyťažiť viac, i to málo stačilo, možno nabudúce to bude hustejšie. Na prvý krát strašidelný dom lepší ako astrálne cestovanie, na druhý krát presne naopak. (30.04.2011)

Josh žije so svojou ženou Renai a tromi deťmi v nádhernom dome. Niečo však nie je v poriadku a zo dňa na deň sa opakujú situácie z ktorých ostáva rozum stáť. Čudesné hlasy, rôzne zvuky, ktorými sú svedkami nie len deti. Na všetko jedného dňa dopláca syn Dalton, ktorý podľa doktorov po páde z rebríka upadá do kómy. Josh sa rozhodne spraviť rázny krok a s celou rodinou sa presťahujú do nového príbytku, dúfajúc, že okolnosti naberú starý spád a všetko bude tak ako predtým. Postupom času si však s manželkou Renai uvedomujú, že ich syn má iný problém. Na pomoc privolajú známu Joshovej matky, Elisu Rainierovú, ktorá sa venuje okultnej vede. Vidí veci, ktoré iní nevidia. Jasne im dá najavo, že z predošlého domu bolo úplne zbytočné odísť. Posadnutý je totiž ich syn, Dalton. Priviesť ho späť do sveta živých bude náročnejšie ako si všetci myslia. Za prvé by som chcel povedať, že žáner horor rozdeľujem do niekoľkých druhov, ktoré hodnotím z viacerých uhľov pohľadu. Duchariny sú mojim najobľúbenejším z pomedzi všetkých. Asi preto som na tento druh taký kritický. Film ma bavil. Miestami celkom slušná atmosféra, ktorú však ťahala najmä hudba a to je fakt, ktorý ma núti ísť s hodnotením dolu. Nie že by snímok neobsahoval lakačky, alebo by divák nemal pocit strachu. No mňa tento film nezasiahol tak ako by mal. Všetko mi to prišlo akési detské. Dej sa rozbiehal veľmi pomaly. Muž s ohňom v tvári mi pripomínal vizážistky z jarmokov, ktoré maľujú motýle na tváre detí. Všetkého bolo akosi poskromne. Duchovia nestrašili, ba dokonca sa ani poriadne nehýbali. Len stáli ako figuríny vo výkladoch Sportisima. Na mňa tento "pasivizmus" nezaberal. Wan je hororovým režisérom budúcnosti - to bez pochýb! Myslím, že nás ešte nejeden krát poteší svojou originalitou a obrovským potenciálom. Pre tento krát, o trošku lepší priemer - 65%. (13.10.2013)