I'm Still Here

Joaquin Phoenix i přes nesporné herecké kvality není hercem, kterého bych obdivoval nebo vyhledával a tudíž dokument o jeho muzikantském nebo spíše životním úletu nemá nic čím by mě mohl zaujmout. Ale přesto se zde najde pár alespoň trochu vtipných nebo zajímavých informací, které kdyby byly o jiné osobnosti, možná by mě i překvapily a zaujaly. (12.12.2011)

"Hate me or like me, just don't misunderstand me." No a to mi právě nejde. Nechápu, co to celý mělo za smysl, jako kritika Hollywoodu to naprosto selhává a zůstává jen kritikou jednoho pitomce, co si zničil kariéru. Má bejt poselstvím, že když jste v něčem dobrej, ale nesnášíte to a opustíte pro něco v čem nejste nic moc, tak že se v tomhle krutým světě asi neprosadíte? Nebo to, že přestože mluvíte, vypadáte a vůbec jste jako buran, většina lidí s váma pořád bude jednat celkem ohleduplně? Nebo snad nám chce sdělit ponaučení, že když se budete ke svým bližním chovat dlouhodobě jako kretén, nakonec se vám vyserou na hlavu? Je to originální, ale asi jako záznam mojí vlastní kolonoskopie vydávanej za film, nikoho to moc zajímat nebude, navíc je fiktivní dokument podobně zábavnej a vyvolává podobný pocity - jakože: "dá se to přežít, ale příjemný to není a celou dobu je vám trochu trapně". Místo závěrečný exotický koupačky s tklivou hudbou (btw. slušnej střih a ono režie vůbec není marná, ale co z toho, když je to celý k ničemu), která měla asi představovat prostor pro nějakou lítost, se tam mohl ukázat zase starej dobrej Jekyll místo Hydea a vysvětlit nám, ťulpasům, co tím chtěli říct. Sorry hoši, mám vás ráda, ale "trapný" je přídavný jméno, který bych vybrala za všechny, kdybych to musela vystihnout jedním slovem. "Divný" a "zbytečný" by následovalo. Kladný přívlastky jako "originální" a "odvážný" bych musela chvíli lovit. Ale jedno musim uznat: vždycky se lehce usměju, když vidím postavy ve filmech zvracet jen tu trošku, co se jim vejde do pusy a uvěřitelnost nahrazujou hekáním a kašlem, Joaquin to vzal konečně autenticky z gruntu (chápej: až z paty) - takhle se bleje, Hollywoode! (05.01.2011)

Prakticky nehodnotitelný dokument, který připomíná Zelenkovy mystifikace, jen dotažené k absolutní dokonalosti. Casey Affleck není jako režisér příliš nápaditý a po vizuální stránce moc nezaujme, ono to ale vlastně není potřeba, když má k ruce bizarního Phoenixe, který tu předvádí ojedinělý výkon a jeho proměna v totálního váguse a nihilistu je naprosto důvěryhodná. Těžko říct, zda to opravdu tihle dva tak zamýšleli, nebo se k této fabulaci rozhodli, až poté, co tento pokus nevyšel, ale ono je to vlastně úplně jedno, protože I'm Still Here je hodně unikátní film, v němž jedna bizarní scéna následuje druhou a k naprostým vrcholům patří rozhovor u Lettermana a několik Phoenixových koncertů, z nichž naprosto vyčnívá celková trapnost situace. Pokud navíc chcete vidět, jak vypadá, když vám někdo doslova na*ere na hlavu, tak neváhejte, protože i takováhle scéna tu je a je fakt, že jsem nikdy nic podobného neviděl. I po sedmi letech nevím, co si o výsledné podobě filmu myslet, každopádně to Phoenixovi asi moc neuškodilo a jen dokázalo, jak geniální herec to je. Jeden z nejbizarnějších filmů, co jsem kdy viděl. 50% (22.05.2017)

V některých scénách jsem se bavila a to hodně. Leč řadu skvělých momentů vystřídala také řada scén, ve kterých Phoenix jenom plácá blbosti, které nejsou ani vtipné, ani nás neposouvají nikam dál. Je to velká škoda, protože dobrý nápad se dal rozvinout ještě lépe. Třeba by pro začátek stačilo trochu to prostříhat. Ale chápu, že někomu styl humoru úplně nesedne. "Co jsem to udělal? Hudba je na hovno a nikdo mi to neřekl!" (30.09.2012)

An elaborate guilty hoax without pleasure. Do držky bijící okopčený BORATovský koncept a zbytečně zabitý 2 roky herecký kariéry neskutečně talentovanýho herce, který se tady pitvoří (ikdyž skvěle) - ale proč vlastně? Aby se pomstil médiím za to, že dohnaly jeho bratra k drogový závislosti a následný smrti?! Protože jako kritika Hollywoodu to vůbec nefunguje. Vtipný jsou snad jen výstupy u Lettermana a u P.Diddyho ve studiu, jinak je to skrz na skrz nudná (občas smutná) hovadina, při jejíž sledování jsem si místy připadal za Joaquina neskutečně trapně. Působilo to na mě spíš jako dobrovolný klesání na herecký dno. (17.02.2011)