salalala

Na začátku své bohaté kariéry natočil David Lynch film, který je pro něj atypický, protože má přímočarý děj, nepracuje s metaforami a nepohrává si s divákem a jeho očekáváními. Od počátku uchvátí nádherná černobílá kamera, která jako by evokovala ono období viktoriánské Anglie a jen dotváří velice specifickou ponurou a depresivní atmosféru, do níž divák zabředává čím dál hlouběji. Tvůrce výborně pracuje s titulním "monstrem", protože než ho ukáže v celé jeho fascinující (a vskutku precizně namaskované) podobě, uběhne poměrně dost času, o to působivější pak vše je. Lynch navíc zvolil zajímavou perspektivu vyprávění a přístupu, kdy celou událost chytře prezentuje tak, že ačkoli hlavním hrdinou je "zrůda", zrůdy jsou všichni kolem krom něho samotného. Z toho vyplývá několik emotivně silných momentů, které jsou hodně působivé a dost rezonují (scéna, kdy doktor vidí Sloního muže v celé podobě, moment, kdy mu tleská zaplněné divadlo nebo představovací scéna u doktora doma). Anthony Hopkins je standardně výborný a spolehlivý, i on se ale musel sklonit před až geniálním a mrazivým výkonem k nepoznání namaskovaného Johna Hurta, který i přes nánosy různých líčidel a make-upu dokázal Merrickovi vtisknout osobnost a jeho citlivou duši zachytil bravurně. Bodíky navíc přidává i zde již několikrát zmíněná nadčasovost, která vzhledem k tématu z filmu nevymizí asi nikdy. The Elephant Man je fenomenální počin, který má tu výhodu, že je stravitelný i pro ty, kteří se jinak s tvorbou Davida Lynche moc nepotkávají, a donutí k hlubokému zamyšlení, při kterém si divák uvědomí, že většina problémů jeho života je zoufale malicherných. 100 %

Jeden z nejoriginálnějších počinů za poslední roky a důkaz, že když jste dostatečně invenční, chytří a šikovní, není potřeba velký rozpočet k tomu vytvořit něco podobného. Je vidět, že Mike Cheslik a Ryland Brickson Cole Tews velmi dobře znají pravidla grotesek a s jejím schématem pracují naprosto fantasticky, neboť děj postavili na několika málo vtipných situacích, které po celou stopáž jen rozšiřují a přinášejí jiné pointy, což kupodivu funguje výborně a především je to pořád extrémně vtipné. Nápadů je tu opravdu tak na deset dalších filmů a nikdo nemá jistotu, s čím tvůrci přijdou v dalších minutách, protože možné je úplně všechno. Sympatická je i jakási videoherní stylizace, kdy hlavní hrdina plní jednotlivé úkoly, které ho vedou k vytouženému cíli. Do úplně jiné dimenze pak snímek posouvá nádherná černobílá kamera, která má specifickou estetiku a v kombinaci s přiznaně lacinými triky a herci v kostýmech bobrů dodává jedinečný a téměř neopakovatelný zážitek, který by měl každý minimálně jednou prožít. Sám Ryland Brickson Cole Tews v hlavní roli je výborný, což je o to pozoruhodnější, že se musel přizpůsobit úplně jiným nárokům, které skoro němá groteska má a očekávané přehrávání zvládl bez větších problémů ukočírovat. Jen trochu škoda zbytečně přetažené stopáže, protože od soudní scény se to celé trochu zlomí a najednou je to víc šílené než nápadité a trochu se to vleče, což možná kompenzuje neskutečný závěr, k němuž se ale mohlo dojít o něco dřív. Hundreds of Beavers je v současném, trochu uniformním filmovém světě příjemným zjevením a zpestřením, které se zcela vymyká všemu, na co je moderní divák zvyklý a dělá to víc než dobře. 80 %

Poměrně zvláštní mix seriózního akčního filmu a komedie, který ale funguje jen místy a v některých momentech. O tom, že David Leitch je vynikající režisér akce, se není třeba bavit, protože akce v jeho podání je vždy na té nejvyšší úrovni, v tomto případě je navíc příjemně brutální a krvavá a zároveň nadsazená, čímž je pochopitelně jasné, že ji nelze brát úplně vážně. Trochu ale pokulhává ve vyprávění příběhu, což je ale dáno tím, že ten tu prakticky neexistuje a celý film je jen sledem jednotlivých scén, které se snaží propojit v trochu rozpačitém a extrémně vážném závěru, který se zbytkem moc nekoresponduje. I samotný humor je tak trochu rozpačitý, a ačkoli mnoho scén je vtipných, někdy humorná pointa působí tak trochu vychtěně a na sílu, což je škoda. Závěru pak nepomáhá ani viditelné CGI, které je až laciné a nechtěně směšné. Výsledek tak zachraňuje výtečné obsazení, z něhož asi nejvíce utkví hláškující Aaron Taylor-Johnson a Brad Pitt, který znovu prokazuje, že i jako komediální herec dokáže být přesvědčivý a velmi dobrý, za zmínku pak stojí i několik cameo rolí, mezi kterými je nejvýraznější ta Channinga Tatuma. Kolem a kolem je Bullet Train rozporuplná žánrovka, která ale, soudě dle zdejšího hodnocení, na většinu diváků funguje víceméně bez problémů, což je asi to nejdůležitější, rozhodně má ale rezervu na to i ty méně spokojené při dalším zhlédnutí o skrytých kvalitách přesvědčit. 60 %