Šťastní to lidé: rok v tajze

"Človeku môžete vziať všetko-bohatstvo, zdravie, ale nemôžete mu vziať to, čo dokáže..." Stačilo zopár viet v úvode a už som od filmu nedokázal odtrhnúť oči. Krajší dokument o ľuďoch, ktorí sú pevne spätý s prírodou som už dávno nevidel. Je tu predstavený život obyvateľov Sibírskej dedinky odrezanej od sveta. Neexistujú tu žiadne prístupové cesty. Jedine loď a vrtuľník. Sledujeme však v prvom rade niekoľkých jednotlivcov- lovcov, z ktorých mi k srdcu najviac prirástol ten, ktorý dostáva najviac priestoru. Jeho slovami o tom, že najhoršia vlastnosť lovca je chamtivosť, si ma naplno získal. Takmer každá veta, ktorú vypustil z úst, by sa dala vytesať do skaly. Súhlasil som s ním absolútne vo všetkom. Nádherný vizuál sprevádzali životné múdra z úst lovcov a dozviete sa veľa zaujímavých vecí o prírode, o prežití v nej, ako si vyrobiť skvelé lyže, či kanoe z jedného kusa dreva... A aby toho nebolo málo, film sprevádza hudba Klausa Badelta! Je zaujímavé, že tak nádherný film o ruskej tajge musí natočiť Nemec W. Herzog. Skvelý film, skvelý soundtrack. 100%. (17.09.2013)

Maestro Metadirector(tentokráte ve spolupráci s rusky znějícím jménem :D ) zase a znova vyplodil dechberoucí, krásný a silný dokument, který mě spolehlivě poslal do kolen.... Název mluví za vše..!............PS: Strhávat hodnocení za Herzogův komentář je jako strhnout body pornu, protože tam Asa Akira kroutí prdelkou....(nechápu) (25.02.2013)

„Dnes jsem se probudil do nebývale teplého lednového dne. Rtuť teploměru vyšplhala až na -32°C“. (Žě by ta správná chvíle, vyzkoušet nové plavky?) Krásná na pohled, drsná na (pře)žití. Nespoutaná sibiřská tajga a místní lidé (lovci) žijící ve vzájemné harmonii, čerpající z jejího přírodního bohatství a dovedností, předávaných z generace na generaci. Pokud tedy nedojde k totální degeneraci, způsobené jejich tekutým národním bohatstvím. Den za dnem, pořád to stejné. Ta samá řehole. Osamoceni, pouze s jejich věrnými němými parťáky- sněžnými loveckými psi, kladou pasti, následně je vybírají resp. opravují a cestují na skůtrech popř. podomácku vyrobených lyžích, mezi jejich předpřipravenými a předzásobenými sruby. Během krátkého léta se potom připravují na dlouhou tuhou zimu. Prací, jak jinak. Nádherné obrazové scenérie drsné nehostinné tajgy, doprovázené nerušícím K. Badeltem a jako bonus monology, které ani náznakem nešustí papírem. Jak by také mohly....psal je život sám. Žádné přemoudřelé řeči, žádné stěžování si. Tihle lidé jsou dávno, sami se sebou, smířeni. Na stěžování si, jednoduše nezbývá síla ani čas. A ta část, s propálenými játry a vypitým mozkem, si je moc dobře vědoma, že je to pouze a jenom jejich problém resp. vina. Ostatně, to platí pro Bakhtiu, Prahu, i kterékoliv jiné místo na světě. (10.04.2014)

Chtěla jsem jen "nakouknout", co je to za film. A zůstala jsem jako přikovaná k obrazovce... mohu psát jen v superlativech: Úsporný, stručný a plnohodnotný komentář, úchvatná příroda, neuvěřitelně odolní, otužilí, odvážní a krásní lidé (i psi!)! Fascinující způsob života; místa, kam se nikdy nepodívám a kde jsem díky Herzogově dokumentu strávila s lovci celý rok! - - - Mám pocit, že si musím vytřepat sníh, který mi zapadal za límec a ohřát si promrzlé ruce nad ohněm... a když vzhlédnu, nechce se mi ani věřit, že venku není mráz a led, ale začínající středoevropské jaro! https://www.youtube.com/watch?v=1GXR5sSVftc (13.04.2015)

Moc krásný dokument o roku nevšedního života v sibiřské tajze. Vesnice geometricky uprostřed Sibiře a v ní mají základnu lovci kožešinové zvěře. Vracejí se do ní jen na pár dní v roce, zbytek života tráví uprostřed hustých lesů a nekonečných řek. Ti skuteční lovci nepijí alkohol a znají prastaré způsoby, jak v tajze přežít. Umějí si vybrat a vychovat vhodné psy, umějí postavit a zásobovat sruby a samozřejmě pasti na zvířata, která loví kvůli kožešinám. (02.04.2018)