Obsahy(1)
Tajomná kabelka v Shanghaiskom hoteli, ktorá môže ale nemusí byť súčasťou skutočného príbehu, alebo sna, ktorý sa mohol, ale aj nemusel hlavnej hrdinke prisniť. Tápanie po skutočnosti a snaha pochopiť, čo sa deje, dáva odvahu hlavnej hrdinke si spomenúť na veci uložené hlboko v jej podvedomí, v ktorom vystupuje jeden muž a modrá ruža. (ScarPoul)
(viac)Recenzie (49)
Nedůstojné Davida Lynche ve všech ohledech. Dokázal bych pochopit, že dělá reklamu na kabelky, kdyby mu Dior poskytl velké peníze na vytvoření něčeho, na co by jinak neměl prostředky. Ale pár hnusných digitálních scén se třemi herci může natočit kdykoliv, o čemkoliv a s kýmkoliv. Když se děj nuceně lynchovského kraťasu točí kolem zakouřené kabelky od Dioru, působí to jen směšně. Odpad je možná trochu přehnané hodnocení, ale co... ()
Naprosto typická lynchovina, kde courají lidi odnikud nikam, nevědí kde jsou, někteří se objevují a zase mizí a tak dále a tak dále. Naštěstí to má jen 16 minut, domnívám se že jde o reklamu. A že jde o pěknou sračku. Zřejmě nejsem sám, poněvadž na Youtube je film rozdělen do dvou částí, přičemž první shlédlo cca 50 000 lidí a na druhou už našlo čas jen pouhých 18 000 uživatelů. Pokrytecká hodnocení uživatelů, kteří hledají v tomto ztraceném případu jménem Lynch, náznaky umění, mé hodnocení nezvrátí ani na 1*. Howgh... ()
Lady Blue Shanghai je typický Lynchovský film. Neustále v ňom tápate medzi snom a realitou. Medzi tým čo je skutočné a tým čo je vymyslené. Tentokrát má ale tento kraťas príbeh, ktorý aj keď nie je ľahko uchopiteľný, dáva možnosť prejaviť hercom skutočné emócie a v pozadí z Lynchovou hudbou krásne kooperuje. Pre Lynchofila ale predvídateľná záležitosť, s pekným vizálom a atmosférou, ale na konci zostáva jednoducho pocit, že tu niečo dôležité chýbalo. ()
...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce... ()
Jakožto fanda Lynchových výtvorů jsem zůstal po zhlédnutí tohoto krátkometrážního snímku hluboce zklamán. Co to jako mělo být? Otřesná kamera nám nabídla nechutnou přehlídku rozmazaných záběrů a nebýt docela slušné hudby, tak jsem to asi vypnul. Atmosféra sice měla jistý mysteriózní nádech, jenže všechno kolem dokola bylo špatně. Dokonce ani výkon Marion Cotillard nebyl moc dobrý. Nadržený taxikář jí dokáže rozpálit mnohem víc, než čmoudící kabelka… ()
Reklama