Sňatek bez domova

Herecky obsazeno a zahráno výborně, mladinká Paradis a Crémer ve věku, který má k důchodu, co by filosofickou knihou na škole od katedry ke krásné studentce dohodil. No...prostě se mi to vleklo jak žvýkačka na slunci a posléze jsem se chytila při tom, že jedním uchem poslouchám dialog, ale ve skutečnosti si lámu hlavu, proč mají ložnici v patře starého sídla, mně nesympaticky kamenného vzhledu, kovově modrou s debilně umístěnými postelemi, kdy hlavu mâte přesně naproti otvírajícím se dveřím a jedna žabička na divných závěsech je chycena blbě. A to je pro mně konec, přátelé! Jo, hudebně dost dobré. (19.09.2018)

Co můžeme čekat od mladé studentky, s dost špatným dětstvím, viz. prostituce a bez rodičů ? Snad jen to, že se to někde projeví a to na mileneckém vztahu s XX let starším profesorem.Který si tímhle zadělal docela na problémy, jelikož je zcela jasno, že bezhlavě zamilovaná, vidící svůj vzor nedá jen tak pokoj.Film mi utíkal hezky a líbil se. (05.07.2016)

Rozporuplný príbeh postaršieho profesora a 17 ročnej študentky, ktorá si vybojuje u profesoríka milostný vzťah. Tu sa začína plochý dej nepodložený racionálnym psychológom, ktorý je z toho tak zdezorientovaný, že je ťažko prisúdiť niekomu opodstatnenosť svojho konania. Pripadalo to skôr, ako zaujať na túto známu tému niečím iným , čo sa akosi nepodarilo. Divadielko o samých psychiatroch, vôbec neoslovilo svojou kompetenciou. (05.11.2020)

To bol veľký výkrik Mathildy z nefunkčnej rozpadnutej rodiny, k učiteľovi filozofie Francoisovi. Potrebujem lásku, potrebujem ochranu a chcem to od teba. Výborná Vanessa Paradise, trochu roztopašná, chvíľu dieťa, chvíľu až veľmi dospelá. A dôstojný Bruno Cremer na vážkach medzi láskou a zodpovednosťou. Veľmi citlivo natočené, žiadne oplzlosti, ani chlípne pohľady. Koniec ako inak, s orosenými očami. (07.02.2024)

„Někteří lidé jsou vězni vlastního osudu.“ Přestože námět filmu vypadá banálně, byla jsem přesvědčena, že to nebude plytká lovestory studentky a profesora – Vanessa Paradis si totiž vybírá filmy velmi pečlivě a za tento obdržela ve svých 17 letech Césara. A nemýlila jsem se. Onen „banální“ příběh mi totiž slušně zamotal hlavu a ani po druhém zhlédnutí nemám úplně jasno o motivech postavy mladičké Mathilde, která se zamiluje a svede postaršího profesora filozofie. Ale možná ta slovesa mají být v opačném pořadí, kdo ví... Tvůrci se ani v závěru neobtěžují s jasnou odpovědí, a tak otázky přetrvávají. Vanessa Paradis i Bruno Cremer se na plátně chovají natolik přirozeně, že člověk rád přehlédne i občasné scénáristické škobrtnutí a příběh váženého pedagoga a křehké, ale nebezpečné lolitky si s jinými filmy na podobné téma určitě nesplete. (více zde) (10.09.2012)