Studená ryba

Sion Sono mi opět s naprostým přehledem dokázal svoji geniální režisérskou grandioznost!! Ten chlap je prostě mistr, každej film od něj naprostá bomba... Ve filmu se opět prolínají plynule různé žánry od komedie po exploitační horor. Je to jedna šííílená jízda, která nemá skoro žádné hluché místo. Děj a tlak na diváka, a hlavního hrdinu, se valí tak strašně intenzivním způsobem a v tak rychlém tempu, že je to fakt někdy až k zešílení. ještě že zde funguje ten humor a divák se může občas zasmát a ulevit si. Na druhou stranu je to celé naprosto tragické a více než vypovídající o mnoha sociálních tématech a problémech. Poslední půlhodina je pak tak nehorázný masakr, že jsem to vůbec nečekal... Vygradováno ad absurdum nejméně třikrát "dokola", člověk jen kroutí hlavou ... BRAVO!! BRAVO!! BRAVO ... (03.07.2011)

Tak skončil můj víkend s filmovou Asií, při níž jsem stihnul postupně první dva díly Chinese Ghost Story, postupoval přes Three... Extremes a finišoval právě Studenou rybou. A zakončení to bylo skoro velkolepé. Proč skoro? Protože stopáž! Dvou a půl hodinová délka trošku brzdí slibně se rozvíjející a rychle zamotávající se příběh, který se z rodinného dramatu promění na psychologický thriller, aby v samotném závěru překvapil nefalšovaným gore masakrem. Vůbec ta poslední půlhodina je krásně našláplá a zběsile nakopne jinak spíše rozvleklé tempo. A nebyl bych to já, abych se nezmínil o těch krásných kozách a několika syrových znásilňovaček. Ale jinak jsem romantická duše, zdejší kamarádi potvrdí :) (17.03.2013)

-"Mr. Shamoto! It kind of hurts!"Tak tentokrát jsem byla režisérem velmi zklamána. Zatím jsem vymyslela několik následujících důvodů. Předně, hlavní Démon nebyl dostatečně démonický. Zlo na Zemi přinášel zejména skrz hlučnost, a hlučnost není zlo, které by ve mně vzbuzovalo animální strach. Dále, proměnou projde jen postava otce, všichni ostatní jsou nedodělaní. Jsem možná rozmazlená režisérovými ostatními filmy, kde si postavy byly více rovny v pozornosti, jaké se jim dostávalo, takže tady jsem byla "dramaturgicky neuspokojena". Dále, herečka ztvárňující dceru mi přišla hrubě nedostatečná. A možná ještě něco, co jsem si zatím nepojmenovala. Výsledný dojem se poskládal tak, že mi film přišel strašně sterilní a bez šťávy, bez jakéhokoliv výraznějšího drivu. Zbožňuju akvarijní ryby a je mi tím pádem dvojnásobně líto, že tahle takhle vystydla. (27.09.2012)

Možno nie tak bohaté na významy ako predchádzajúce Sonove diela ale stále je to emocionálna mäsiarčina par excellence. Typické témy rodiny, odcudzenia a perverznosti naberajú v tejto freske závratných výšin. Óda na masových vrahov v tom najlepšom možnom prevedení. Kriminálna zápletka ide do úzadia. Rovnako ako aj otázky typu prečo. To čo je vo filme smerodajné je prerod Micuru Fukikošiho. Jeho utiahnutosť, strach, láska a neskôr dôvod prečo to všetko ignoruje robí z tohto počinu asi najsilnejšiu psychickú sondu v Sonovom prevedení. Rovnako ako v Love Exposure, kde to chcelo len pár fanatikov a dobre mierených slov je aj Cold Fish postavená na rovnakých základoch, ale z iným vyústením. A funguje to. Posledných 20 minút je tak nie len nechutných ale po určitej stránke v rámci uzatvorenosti príbehu aj veľmi uspokojujúcich. Veľmi ma potešila kráska Megumi Kagurazaka. A aj to, že napriek rovnakým témam ma vie Sono stále prekvapiť. (02.06.2014)

Syamoto žije po smrti manželky spolu so svojou dcérou Mitsuko po boku mladej partnerky. Vlastní rodinný obchod na predaj akvarijných rýb a jeho záľubou je vesmír. Jedného dňa je spolu s družkou privolaný do hypermarketu kde bola Mitsuko prichytená pri krádeži. Ochrankár jednoznačne trvá na ohlásení skutku polícii. Nečakane sa jej však zastane práve svedok udalosti, pán Murata. Nakoľko taktiež disponuje obchodom na predaj rýb, rýchlo sa spriatelia. Murata pôsobí veľmi dobrým dojmom a dokonca zamestná Syamotovú dcéru, aby sa naučila rešpektu a úcte. O jeho dobrosrdečnom charaktere teda niet pochýb. Pravda je však krutejšia ako sa na prvý pohľad môže zdať. Zvrátená myšlienka tohto príbehu ja základným pilierom snímku. Kto očakáva spŕšku gore, je na omyle. Aj keď sem-tam sa "čosik" predsa len mihne. Pointa v samom závere je ukážkou Šonovej výnimočnosti vo vyobrazení zmeny charakteru osobnosti. Režisér si dal (ako je to už u neho zvykom) záležať najmä na vyobrazení chorobného myslenia takmer 80% postáv v tomto snímku. Rovnako ako pri filmoch Vinou Lásky, Suicide Circle či Strange Circus. Sono nie je mojim obľúbeným tvorcom, no má môj obrovský rešpekt. Jeho filmy vždy majú veľkú hĺbku. Podľa mňa to však má v hlave "prejebané". Zdravý človek predsa takéto filmy nemôže točiť - 70 %. (21.10.2013)