Elysium

Hrdé béčko s řadou vkusných propriet a detailů a svižným dějovým kolotočem. Řada věcí však zůstává využita jen z půlky nebo úplně opomenuta (endoskeleton je jen zbytečným lákadlem, uspěchané finále). Srovnání s Blomkampovým debutem ubližuje Elysium hodně. Přerod ze sobeckého člověka z davu v hrdinu lidu je tentokrát velice nepřesvědčivý, Matt Damon v titulní roli nevýrazný a nadhozené sociální téma tak nemá konkrétní podobu a neodráží se v konkrétních situacích (vzpomeňme na Wikusovo sbližování se s „fookin prawns“). Největším kamenem úrazu však bohužel není absence emocí, ale absence pořádné akce. S tou se sice chytře šetří a jednotlivé segmenty jsou pěkně navrženy, ale rozklepaná kamera, rychlý střih a převaha detailních záběrů brání diváku se v akci orientovat, natož si jí užít. Záměrné zastřešení béčkovými hereckými výkony (bez výjimky!) nejvíce pochopitelně sluší démonickému nasranému komikovi Sharlto Copleymu. (29.08.2013)

Prometheus letoška. Kvalitně natočené, ale extrémně hloupé. Takový ten případ, kdy kdyby cokoliv začalo dávat smysl, bylo by to v kontextu až podivné. A to pomíjím, že scénář psal očividně nějaký volič Miloše Zemana - celá ta alegorie je naprosto hystericky přetažená a závěr je opravdu k smíchu. Ale jak říkám - natočeno je to hezky (i když podivně nekonzistentně) a je snadné dát se hned do odpouštění. Ale ne přes míru tří hvězd, ty jsou maximum. Zase mi to holt nevyšlo - letošek je celý zakletý. (21.08.2013)

Elysium je kyberpunková pohádka o hrochovi a surikatě odehrávající se ve světě, který může spasit jedině borec s exoskeletonem a USBportem v lebce. Neill Blomkamp natočil film, který lze tak snadno sestřelit, ať už kvůli jeho socialistickému přesahu, nepřehledné akci nebo podivným scénáristickým berličkám, ale tenhle zatraceně špinavý film mi svou atmosférou neskutečně sedl do nálady. (29.08.2013)

Abych to jen objasnil, nízké hodnocení nedávám proto, že by mi bylo Elysium ideologicky odporné (neskrývaně pohádková myšlenka o vzájemné pomoci je sympatická a navíc přesahuje ideologický rámec), spíš mi jde o to podání, které je na Blomkampa až překvapivě nezáživné a poměrně krotké. Souhlasím, že se stylistickou rozdílností, která stojí na dvou polarizovaných světech, se tu pracuje vcelku důsledně (shaky-camové rvačky na Elysiu se asi dají obhájit pomyslným splýváním obou světů, ovšem přijde mi to už trochu na hraně), ale vypravěčsky je to nezvládnuté. Snímek nevytváří téměř žádné napětí, protože vše je jasně dané a předem odhadnutelné a ten proces, ve kterém se dospívá k cíli, není zábavný. A jen si odškrtávat pomyslná políčka při využití deadlinů nebo načasování zlomů ve vyprávění mě nebaví, když to nemá šťávu. Chápu, že čistě z hlediska hollywoodské blockbusterové tradice nebo případného míšení poetik je Elysium pro někoho docela podnětné, ale u mě to přebíjí nízká prokreslenost (i ideologická) fikčního světa (jasně, hraje se na typy, ale podle mě to nefunguje), která svým jednoduchým černobílým náčrtem pro mě není nijak intelektuálně stimulující. Navíc pokud bychom se tedy chtěli bavit o přejímání postupů ruské montážní školy a jejich následné kombinace s hollywoodskými konvencemi, v obou případech si film vybírá to horší (typy a schémata) a dohromady to není moc průkopnické nebo objevné. Něco jiného by bylo, kdyby se tu třeba pracovalo víc s detailem nebo alespoň náznakem s intelektuální montáží - takhle ta "typovost" není stylem filmu nijak dál podpořená a rozvedená, nebudeme-li se bavit o zjevných věcech jako kostýmy, akcent apod. Je to škoda, protože určité momenty vypadají slibně a je z toho cítit snaha o trochu hlubší charakterizaci postav i světa (roboti jako prostředek zotročení pozemšťanů, který se po vykonané revoluci stává naopak synonymem pro diktaturu proletariátu; Krugerova sadistická povaha je vyjadřována typem zbraní, které používá atd.). Spíš než odvážný antikapitalistický (nebo komunistický, chcete-li) pamflet mi to ale připadá jako povídka o imigraci a zdravotní péči pro všechny, kterou by mohli ve favelách pouštět dennodenně, ale nikdo by stejně nehnul prstem. (10.09.2013)

Ohlasy vyjadrujúce sklamanie z Elysia nie sú na mieste. Blomkamp totiž v zásade naservíroval presne to isté, čím sa vyznačovala jeho prvotiona a rozdiel je jedine v tom, že Elysium vsádza na známejšie herecké tváre a sociálny presah je o niečo umiernenejší. Mne to asi tentokrát stačí a vďaka svižnému tempu logické nezmysly nebijú až tak do očí ako u filmu, ktorému boli omylom pripísané oscarové ambície. Od skutočných velikánov na režisérskej stoličke má však Blomkamp poriadne ďaleko. 70% (10.10.2013)