Třídní sraz

Tohle se mi moc líbilo, přitom třídní srazy nesnáším. Úspěšně se jim vyhýbám po té, co jsem absolvovala asi jeden a půl této bizarní nucené zábavy v otřesném salónku, kdy jsme si s dvojicí kámošů, která mě ostatně provází soukromím dosud, zavolali taxi a odjeli raději pařit do Desperáda, které Michal zavřel v osm ráno, vypil s námi bar, tequila tekla proudem a my tři se shodli, že tyhle srazy asi nebudou nic pro nás. Chlapi jak chlapi, ti jsou vlastně všichni napříč mentálním spektrem docela fajn, ovšem banda zahořklých slepic, kterým ujel vlak i mládí, pročež se rozhodly vdávat a porodit dvě děti před dvacítkou, které zrovna v těch osmadvaceti ještě nezačaly normálně žít, čili pro takové byla svobodná, upravená, vcelku úspěšná ženština, která pere jednou týdně, hotovým peklem, protože a vyloženě proto, že ještě nemá a nechce mít děti, ani manželíčka, a celkově: neukazuje album s fotkami, nebaví se o sporáku, no hotový děs běs. Dotyčná skutečně neměla potřebu rozebírat jejich posrané životy, ze kterých dnes už mladé maminy mentální východisko lepší mají, jenomže v devadesátkách to bylo stále v módu pakárny největší, čtyř stěn, minima peněz a koprovky s vejcem, no ale normální byla nakonec aspoň jedna, skutečně rozumná, přívětivá žena, která platila na základce za tu nejblbší a nejšikanovanější, světe div se, najednou z ní byla očividně milující a s osudem absolutně srovnaná maminka, spokojeně vdaná za hodného muže, smířená s běžnými starostmi, srdečná, z níž jediné čišela upřímnost a pohoda. S takovým člověkem jeden posedí moc rád. Z filmu na mě všechno dýchlo a jelikož jsme o další dekády dál a doneslo se mi, jak mnozí dopadli, musím se smát. Píše spokojeně vdaná máma dvou dětí, která o nic nepřišla, zachovala si smysl pro humor i pro pařby, čas na zájmy a jak s chutí ironicky říká: stále z nich vypadá nejlíp a proto na srazy nechodí. Moc pěkný film. Ocení ho více dospělejší divák, který už v životě něco zažil. (31.07.2021)

Z naprosto nulového očekávání se vyklubalo velice příjemné překvapení. Při takovém množství postav je totiž poměrně těžké každou opravdu využít a dopointovat, což se ale 10 Years s přehledem povedlo a žádná mi tam nepřišla vyloženě navíc. Působí to přirozeně, zahrané je to velice příjemně. Film netlačí na pilu ani v komediální a a ani v dramatické rovině, ale rozhodně jsem se nenudil. Příběh dvojice Oscar Isaac/Kate Mara byl roztomilý, za ně dávám čtvrtou hvězdu. (14.12.2014)

Neviem o čom bol tento film..?! O tom, že sa stretlo na stretávke pár kámošov zo strednej kdesi v miestnom pajzli, ožrali sa, trošku zahulili v aute, Kate Mara si s fešákom prehodila pár „plnohodnotných viet“, Jenna Dewan pobehovala sem a tam pre chvíľkové skrášlenie obrazovky a to je asi všetko. Nuda. Vlastne ten obsah pod obrázkom stačí, pretože v tomto filme sa naozaj toho viac ani neudeje. (06.02.2013)

Taková upřímná a uvěřitelná jednohubka, kterou člověk nejlíp pochopí, když už za sebou nějaký ten sraz po letech má. Prostě se tam pak někde najdete a nostalgie to táhne výrazně nahoru. Navíc je zajímavé, když ty herce teď o něco starší vídáte jinde, tahle sestava už by byla drahá dát znovu dohromady. (20.09.2018)

Myslím, že k tomuto filmu existují 4 základní přístupy : ten, kdo již podobný reunion zažil, tak se mu buď za a) vrátí příjemné a nostalgické vzpomínky jak na střední, tak na setkání samotné, nebo se mu za b) připomenou trýznivé hodiny ve škole a trapný pocit ze setkání s lidmi, se kterými si již neměl co říct krom nudných, obecných formalit; další skupinu tvoří ti, které znovushledání po x letech teprve čeká a mohli se buď za c) začít těšit na lidi, které dlouho neviděli, jejich životní změny a příjemné chvíle s nimi strávené, a nebo se za d) začít podobného dýchánku děsit a uvažovat, zda si má vůbec co se svými bývalými spolužáky říci a zda je vůbec dobrý nápad se něčeho podobného účastnit. Do jaké kategorie se kdo zařadí, je každého volba. (10.01.2013)