Ten, kto stojí v kúte

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Charlie je takový dokonalý muž bez vlastností. Kromě toho nepůsobí jako kauzální činitel, jeho postava není aktivní, vše se mu jenom "děje", ke všemu se tak nějak omylem přimotá. Celý film jsem jen dumal nad tím, proč ho ta cool partička (Patrick, Sam, Mary Elizabeth, Alice a Craig) vzala mezi sebe a tak strašně moc si ho oblíbila. Jejich vztah není vystavěn na moc silném základu. Patrick si Charlieho oblíbí jen a jen proto, že ho neosloví Nothing, ale pravým jménem, Sam si ho oblíbí, protože si ho oblíbil Patrick, a tak to jde i dál - Mary Elizabeth s ním začne chodit, protože ho zaujme v představení Rocky Horror Picture Show, kam ho ale obsadili jen jako záskok, on sám o to nestál... Ale proč se s ním vůbec dál bavili, čím je zaujal? Charlie, který za celý film neudělá vůbec nic, kromě toho, že je to chudák, kterého je potřeba politovat kvůli jeho problémům, chudák Charlie, kterému umřela teta a jeho nejlepší kamarád se zastřelil, pojďmě ho utěšit. To, že rád čte knihy a umí na ně napsat skvělé referáty pro chápavého učitele, z něj ještě nedělá spisovatele, co vlastně na tom stroji psal? Deníček? Tohle nejsou žádní Heroes, ale docela obyčejní lidé lapeni v relativně solidně zrežírované, ale těžce vykonstruované zápletce, která zoufale postrádá atmosféru (a ani neví, v jaké době se to odehrává. Tohle byl konec 70. let?? A byl v tom nějaký tajuplný umělecký záměr, že to tak vůbec nevypadalo, nebo prostě jen neměli peníze na dobové oblečení a patřičnou výpravu?). (03.01.2013)

Při prvním zhlédnutí se mi ještě nepodařilo moc naladit na specifickou atmosféru snímku, na podruhé už to bylo podstatně lepší. S nesmělým uchem Charliem jsem tak plně sympatizoval ne až od scény v jídelně, ale takřka už od začátku (dávkování minulosti s tetou však stále mělo svoji sílu). Charlieho malá tajemství jsou zkrátka příjemným filmem s výborným soundtrackem, který umí naladit diváka na tu správnou melancholickou náladu skrz vzpomínání na dospívání a přitom ani na moment nenudí. Takže celkově to vidím už na solidní 4* (ideu introverta začleněného do party o několik let starších výrostků prostě stále nedokážu úplně přijmout) a pokud se náhodou setkám s Charliem i někdy v budoucnu, rád s ním ty necelé 2 hodinky znovu absolvuju. (17.03.2013)

Mě obecně přijde divný, když někdo kdo je looser se líbá s emičkou a já frajer největší se na to koukám a nic. To není situace, která mě zcela naplňuje spokojeností a štěstí. Jasně na každej film ve kterým hraje nebo bude hrát Emička se kouknu, ale hodl se asi bude stávat, že krom Emičky se mě ne všechno bude až tak líbit. Jako třeba tady, néééé takhle si střední fakt nepamatuju, možná tam byl jednou za 20 minut nějaký dvouminutový záblesk, ale jinak je tohle klasická mnohokrát ohraná deska, která přehráva stále stejný tón. (09.07.2013)

Přišel, viděl, zvítězil. Na filmu je nejúžasnější to, jak rychle se etabloval na pozici nejzásadnějšího coming of age snímku minimálně poslední dekády. Slýchávám ho ve výčtu toho nejlepšího snad u všem mladých lidí kolem mě, tady na databázi i na Youtube. Příběhů o outsiderech je jistě mnoho, ale ten Charlieho má v sobě to kouzlo, které všichni hledáme, jenže málokdy nacházíme. Chbosky stvořil kult. Ústřední trio šlape parádně. Vyklepaný Logan, sladká Emma i střelený Ezra, který měl úkol nejtěžší (zahrát sympatického gaye), jsou skvěle sehrané trio. Noční jízdy v doprovodu Bowieho způsobují silnou katarzi. Dále oceňuji, že nejde pouze o fňukání a nechybí humor, který mnohdy pramení z naivity hlavního hrdiny, a jenž vrcholí při políbení nejhezčí holky v místnosti. Pro mě osobně naprosto geniální moment. (08.07.2015)