Réžia:
Paul Thomas AndersonScenár:
Paul Thomas AndersonKamera:
Robert ElswitHudba:
Jonny GreenwoodHrajú:
Joaquin Phoenix, Josh Brolin, Owen Wilson, Katherine Waterston, Benicio Del Toro, Reese Witherspoon, Jena Malone, Jordan Christian Hearn, Martin Short (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Ve filmu Skrytá vada, který se odehrává v roce 1970, exceluje Joaquin Phoenix v hlavní roli Larryho "Doca" Sportella, soukromého očka z kalifornského města Gordita Beach. Jeho bývalá přítelkyně Shasta Fay Hepworthová Doca přesvědčí, aby vyšetřil zmizení bohatého realitního makléře, kvůli kterému ho opustila. Doc během svého podivného pátrání v marihuanovém rauši odhalí síť vzájemně propojených spiknutí, do nichž je namočená policie, neonacisté, gangsteři, drogoví dealeři, zubaři, rehabilitační zařízení, rockeři, federální vláda i tradiční novoanglický establishment. (Cinemax)
(viac)Videá (2)
Recenzie (327)
"To je ale hipík nenasyta. Všechno to vyluxoval." Copak o to, nos soukromého očka Doca Sportella umí vdechnout cokoli omamného, ale copak si to dával pan režisér se štábem a s herci? Typuji LSD a necítím se být daleko od pravdy. Já jsem však nebyl pod vlivem ničeho, takže jsem ten příběh spolehlivě nepochopil a vlastně si ani nejsem jistý, jestli tam nějaký byl, ale pár drobností mne pobavilo. Třeba zubař na trampolíně byl vynikající, všudypřítomný agent Harlingen měl taky své kouzlo, policejní spartakiádní čísla mne uváděla v němý úžas a nespornou jedničkou pro mne byl drsný polda a ještě k tomu prvotřídní podpantoflák Yetti. Toho si budu pamatovat dlouho. A taky ten zástup krásných slečen, které na mne pokukovaly ze všech míst, která vyfetovaný Sportello možná navštívil a možná taky ne. ()
PTA má všechno velmi dobře promyšlené, uznávaní herci po spolupráci s ním slintají, protože vědí, že i otevírání konzervy umí natočit skutečně podmanivým způsobem, takže ten, kdo její obsah sní, má nominaci na nějakou hereckou cenu téměř jistou. Jenže tady, stejně jako u předchozího Mistra, dle mého tak trochu přecenil své možnosti (a možná i schopnosti). Atmosféra, herci, dialogy, detaily, aranžmá scén – všechno je znovu vypiplané, všechno je opět v takové konstelaci, že z toho musí být divácký superzážitek. Jenže alespoň v mém případě není. Znovu je to poměrně „těžký film“ na sledování, který toho nedá moc zadarmo. Leccos jsem nepochytil, nestydím se za to, holt si tenhle děj-neděj dám třeba za pár let znovu. Další one-man show Joaquina Phoenixe, tenhle herecký klenot nám ještě ukáže!! ()
Extrémně zašmodrchaný případ, kdy drogově závislý soukromý detektiv vyšetřuje na počátku 70. let v Los Angeles zmizení několika osob, je ironickou kritikou hnutí hippies. Hra s diváckou pozorností spočívá v tom, že máme dojem, že se hlavní hrdina nemůže v ničem orientovat a musí skončit špatně, zatímco on, přesto, že je většinou pod obraz, dovede být ve správnou chvíli v obraze. ()
Vadí mě když si režisér natočí film jen pro sebe. Režiséra Andersona jsem měl v předchozí tvorbě rád. Ale nemůžu jít cestou na kterou se v poslední době vydává. Už Mistr byl u mě hodně na hraně a tohle jsem pro změnu vůbec nepochopil. Co deset minut solidnější krátký vtípeček nezachrání tu hroznou dvou a půl hodinovou nudu. 30% ()
Galéria (77)
Zaujímavosti (12)
- Ve filmu je krátce zmíněna věznice Folsom, ležící ve městě Folsom v Kalifornii asi 30 km severovýchodně od hlavního města Sacramento. Je známá také díky zpěvákovi Johnnymu Cashovi, který v ní natočil live album „At Folsom Prison“ (1968). (noelcoward73)
- Po absenci na tvorbě filmu Mistr (2012) se ke spolupráci vrací Andersonův dvorní kameraman Robert Elswit. (TheDude)
- Detektiv Christian F. „Yetti“ Bjornsen (Josh Brolin) skoro v každé scéně něco jí. (noelcoward73)
V tradičním detektivním vyprávění se ústřední záhada postupně vyjasňuje, jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a hrdina odhalováním a spojováním nových souvislostí směřuje k dopadení pachatele. V huličském noiru pro střízlivého diváka Inherent Vice budete na konci zmatenější než na začátku. ___ Anderson pokračuje v misi svého učitele Roberta Altmana a dál Ameriku konfrontuje s její pravou tváří. Stejně jako v Hříšných nocích, Až na krev nebo Mistrovi se pokusil zachytit náladu a vyjádřit podstatu určitého momentu amerických dějin. Konspiračními teoriemi prosycená léta doznívající éry květinových dětí využívá k poukázání na provázanost jednotlivých součástí systému, která je tak spletitá, že ji vlastně poznat a pochopit ani nelze. Inherent Vice je podle toho vyprávěno. ___ Rok 1970, utopistické ideály nespoutaných šedesátých let vytlačuje paranoia, strach, chamtivost a přísné lpění na pravidlech. Nastala doba krutého střízlivění po probuzení z hippie rauše. Náhlý útlum, únavu a otupělost zosobňuje soukromý detektiv Doc Sportello. Jeho prázdný výraz, pootevřená ústa a neustálé narážení na překážky (v doslovném i přeneseném významu) svědčí o ztrátě kontaktu s měnícím se světem – neví, jak se v něm pohybovat. Dialogové scény jsou často vystavěny tak, že nemáme jistotu, zda se nachází ve stejné místnosti jako lidé, s nimiž mluví. Marihuovaný opar, do něhož je celý film zahalen, znemožňuje odlišit, co se děje doopravdy a co je pouze Docova halucinace. ___ Mnohdy chybí ustavující záběry a v polodetailech pak vidíme jen toho, kdo mluví, nikoliv již toho, kdo by jej měl poslouchat. Neúplný obraz skutečnosti odpovídá Docovu fragmentarizovanému vnímání reality a neschopnosti dát si fakta do souvislostí. Zčásti vlivem lehkých drog Docovi mnoho informací uniká a stejně omezený přístup k vědění máme vzhledem k navázání hlediska na protagonistu také my. Spíše výsměchem žánrovým konvencím než užitečnou pomůckou k zorientování se je komentář, jenž nepatří hlavnímu hrdinovi, nýbrž ženě, která to, co vidíme, popisuje bez cynického nadhledu a fatalistické naléhavosti zmužilých noirových vypravěčů. ___ Chaos, nepořádek a nepředvídatelnost doby, která směřuje neznámo kam, se odráží v několika propojených případech a snaze o jejich vyřešení. Každé nové vodítko ve skutečnosti vede do slepé uličky a jen přidává další vrstvu nejasností (po vzoru vrstvení záběrů, kterým film začíná). Vyšetřování nikam nevede. Stejně jako pohyb ve skutečnosti poměrně dynamické kamery, která se při dlouhých dialozích zpravidla velmi pomalu přibližuje k postavám – v náznaku velkého odhalení, jež se ovšem na konci žádné scény ani celého filmu nekoná. Ještě víc než v klasice žánru Hluboký spánek, v jejíchž dějových zákrutách se údajně ztratil i režisér Howard Hawks, je zápletka zašmodrchaná až do bodu nepřehlednosti. V tomto případě ale záměrně. ___ Cílem není dojít z bodu A do bodu B, ale využít dvouapůlhodinového bloudění k zachycení pocitu ztráty směru. Pointou je absence pointy a Doc je dalším z Andersonových hrdinů bez cíle, kteří uvízli v nikam nevedoucím cyklu událostí. Vyšetřování neslouží primárně ke zjišťování nových důkazů, ale k portrétování zmatku Ameriky probouzející se do sedmé dekády. ___ Inherent Vice je neostrou, dramaticky nezacílenou a stejně jako její hlavní hrdina zpomalenou vzpomínkou na dobu zásadních společenských změn a konce jedné éry (mj. Nového Hollywoodu, k němuž Anderson svým dílem často odkazuje). Přes vypravěčskou ležérnost, stylistickou nenápadnost (žádné samoúčelné napodobování sedmdesátkového stylu) a improvizační nádech mnoha scén film nezapře pevné režijní vedení a autorský koncept mnohem jasnější než cokoliv z toho, co se Doc dozví na základě své pseudo-detektivní práce. 75% () (menej) (viac)