Pásla kone na betóne

Snad více než kdo jiný složil „na stříbrném plátně“ poctu řeči Štefan Uher ve svém pozdním filmu. Nekompromisně, bděle, čiře. Ostatně jinak by ji nikterak neoslavil, ale jen zesměšnil, jak je patrno z mnoha normalizačních filmů a seriálů zasazených do moravského, resp. slováckého prostředí. Bez studu doznávám, že mi právě tyhle skanzeny folklorismu byly protivné vždycky, a to již jako dítěti. Jen slyšet, jak se ten dialekt teatrálně kolem těch krojovaných figur(in) rozléhá, mě znechucovalo natolik, že jsem často nedokázal „v jejich společnosti“ vydržet: dnes bych řekl, že ty postavy nemluvily, ale naopak – tu řeč zaživa požíraly. Jinak je tomu v této „východniarské“ komedii. V ní se všechno děje právě v řeči, která tak spontánně tryská z těch vidomých i zaslepených bytostí, vesměs dětských lidí (řečeno s Hessem), z jejich potřeb, tuh i úzkostí a strachů, vede jejich kroky a spoluutváří jejich osudy. Divákovi (a posluchači) je, jako by před ním vyrůstalo cosi prvotního, k čemu dosud nebyly sepsány slovníky a vypočteny gramatiky. A nevypočitatelní jsou i účastníci té polyfonní exploze, která se rozléhá nedohledným obloukem prolínajících se životních příběhů, jež svorně vypovídají o ženském údělu ve zdivadelněné společnosti. Jak to jde dohromady – divoká mluva a lidé davu (zde zastoupeného populární kulturou a komunálními institucemi – a zvláště sekularizovanými vdavkami)? Stýkají se právě v onom dětinství, v tom bezbranném přesvědčení o právu na štěstí, jemuž se ale vše vzpírá, což ironicky ilustrují bezpočetné trpce humorné drobnosti rozeseté jako ztvrdlé chlebové drobky na loži, bránící spánku. Nelze tak sledovat jejich počínání bez soucitu. Opakovaně se mýlí, umanutě se ztrapňují, opečovávají to postrádané – a nestárnou… (22.12.2023)

Než jsem pochopil, že obtloustlá modrooká blondýnka je dcerkou dvou vyhublých romů, byl film za svou polovinou...Na tomto filmu je vidět národnostní průměrování v hodnocení. Slováci tomu mažou body jak Puček a spol. Viktorce za Horníka, kdežto česi se drží při zdi. Ještě že jsme se v třiadevadesátem rozešli, vždyť jsme tak rozdílní :-). (01.08.2012)

Aká matka, taká Katka. Z neznámych príčin som z tohto filmu videl len zlomky a až skoro 40 rokov po jeho vzniku som si ho pozrel komplet a nebol som vôbec sklamaný. Dobrý scenár, dobre zahrané, vynikajúco zakonzervovaná doba a dedinská nátura. Len slovenčina niektorých nepredabovaných českých hercov ťahá za uši. (12.04.2021)

Zevraj kultovy film odohravajuci sa na Vychodnom Slovensku. Dialogom som absolutne nerozumel, mentalite tohoto obyvatelstva uz vobec. Asi fakt len "vychodnare" porozumeju. Reziser Stefan Uher natocil podla mna aj lepsie filmy : namatkovo spomeniem Slnko v Sieti alebo Keby som mal pusku. Za rok 1982 by som dal urcite vyssie Lipskeho film Srdecny Pozdrav ze Zemekoule, Polednakovej S tebou me bavi svet, alebo hoci aj Kleinov Jak Svet prichazi o basniky. Pre mna len normalizacna konina. 15 % (31.01.2013)

Pověst filmu Pásla kone na betóne Milky Zimkové a Štefana Uhera předchází spor s Fero Feničem. A zároveň je to "kultový" film. Takže co si s ním má počít divák uvyklý na západní polovinu ČSR? Nutnost slovenských titulků a potřebu dočíst si původní prózu. Jinak nepřekročí rovinu poznání, která sotva odhalí dvě časové roviny děje. Východniarská mentalita je skutečným oříškem. (11.12.2020)