Amélia z Montmartru

Pověsti a tisíce nadšených hodnocení nelhaly: Amélie je úžasná. Roztomile poetický film má jakési neodolatelné kouzlo, díky němuž nenásilně spojuje hned několik žánrů, vypadá kýčovitě a originálně zároveň, z všelijak se pitvořících herců ztvárňujících bizarní postavičky se rázem stávají všední lidé žijící všední životy v jedné všední pařížské čtvrti... Zkrátka takový neobyčejně obyčejný, barvami i optimismem hýřící a skvělou hudbou ozvučený neopakovatelný film. (21.10.2011)

Snímek AMÉLIE Z MONTMARTRU osobně považuji za filmový klenot - výborné herecké výkony, neskutečně roztomilá Audrey Tautou, krásná atmosféra filmu (hra barev, stínů etc.), perfektní a bezchybná práce s kamerou, excelentní scénář, řada nevšedních a geniálních filmových nápadů a "vtípků", citlivě podaná a moudrá myšlenka, krásná francouzská hudba etc. Podobně jako ve snímku DELIKATESY i tentokrát Jean-Pierre Jeunet využívá prvků absurdity - vše však ve velmi citlivé míře. Snímek tím "nezabředává" do efektní fantasmagorie (viz výborný snímek DELIKATESY), ale získává na půvabu, kouzlu a humoru. Shrnuto a podtrženo: Jeunetův opus AMÉLIE Z MONTMARTRU je nevšedním filmovým zážitkem, který svým obsahem i zpracováním pohladí po duši. (21.09.2003)

Slečna Amélie a její pohádkový, láskyplný, tak trochu posmutnělý a lidsky vřelý svět mi učaroval od prvního shlédnutí. Čím je tenhle film výjimečný? Rozhodně příběhem a celkovým laděním. Je to harmonie zkapalněná do čiré a opojné filmové tekutiny, která umí zahřát dušičku lépe než hlt tuzemáku promrzlé útroby. Jsou to herecké výkony, zejména pak ten titulní Audrey Tautou, které se podařilo kromobyčejně těžkou roli ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Jsou to roztomilé vedlejší postavy, které překypují životem, aniž by nutně musely na plátně dostávat přemíru času. Jeunet natočil film s naivní dětskou láskou, naivně nekritickým pohledem na realitu. A není to falešné, není to ani přeslazené, je to až zázračně konejšivé. Amélie je malý ostrůvek klidu a lásky v celkově neutěšeném světě i kinematografii. Amélie je něžné dívčí pohlazení, kterého je mi čas od času zapotřebí. (17.03.2004)

Poprvé to mezi mnou a Amélií skřípalo. Německý dabing mezi nás postavil Berlínskou zeď. Podruhé jsem to viděla v češtině. Porozuměla jsem, ale nechalo mě to chladnou a zapřísahla jsem se, že už nikdy více...Napotřetí jsem se s Amélií setkala ve francouzštině s anglickými titulky. Intenzivních 122 minut. Dívka, která si hraje s životem jako Medvídek Pú, který nemá sourozence ani kamarády v kouzelné catch me, if you can lovestory. Audrey Tatou, která z Paříže svou originální filozofií vytváří pohádkovou říši plnou nerudovských figurek, Paříž, která ukazuje,co se skrývá za úsměvem Mony Lisy. Scéna s polibky je jeden z nejvíce zneklidňujících milostných filmových momentů. Už když mu položí prst na rty... (26.04.2007)

Po vší té chvále , kterou jsem na Amélii slyšela , jsem nečekala nic převratného , ale tenhle film mě dostal. Je vidět , že Francouzi pořád ještě umějí točit filmy. Audrey Tatou je prostě úchvatná a z celého příběhu dýchá úžasná pohoda. Opravdu krásné. Nemám co dodat , nenašla jsem jediné slabé místo. (18.04.2005)