Réžia:
Miroslav HubáčekKamera:
Rudolf MiličHudba:
Jan RychlíkHrajú:
Karel Höger, Jana Dítětová, Václav Voska, Saša Rašilov st., Jiřina Šejbalová, Felix le Breux, František Vnouček, František Kreuzmann st., Eduard Muroň (viac)Obsahy(1)
České kriminální drama, natočené na motivy sociálního románu Gézy Včeličky, vydaného po prvé v roce 1932 pod názvem "Kavárna na hlavní třídě". Ve filmové podobě se hrdinou "Kavárny na hlavní třídě" stává číšník Kučera, který je obviněn z vraždy číšníka Vacka jen proto, aby tato tragedie odvedla pozornost sensacechtivých novin od aféry, do níž byl zapleten jeden ministr. Spiknutí policie proti nevinnému Kučerovi a jeho milé, služebné Jindřišce, je sice dokonalé, ale přece jím otřese svědectví pikolíka Sváti, které učiní z obžalovaných žalobce nejen prodejné policie, ale celého vykořisťovatelského systému... (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (28)
Tento film ma dva neduhy te doby. Prvni je kritika spolecnosti predvalecne doby. Ne, ze by nebylo co kritizovat, ale originalni namet to v padesatych letech zrovna nebyl... A pak mi to cele prijde "site horkou jehlou". Na druhou stranu to ma dobrou atmosferu, Doba vykreslena dobre. Z hercu me nejvice zaujala Jirina Sejbalova. ()
Jako reportér se Géza Včelička v roce 1932 zúčastnil Mostecké stávky a zároveň napsal román Kavárna na hlavní třídě, v němž vylíčil svá číšnická učňovská léta. Není to nic jiného, než prachsprostá levicová obžaloba prvorepublikového kapitalistického systému, s níž si co do kvality zadá snad už jen Svatoplukův Botostroj. Před úplným zatracením film zachraňují herecké výkony, především Saša Rašilov je v roli bezskrupulózního kavárníka Stýbla výborný. ()
Ve svém novém filmu „Kavárna na hlavní třídě" se režisér Miroslav Hubáček pokouší vytvořit nový typ kriminálního dramatu. Pokračuje tak v cestě, kterou započal svým filmem „V trestném území" (1950), dostává se však dále, až ke společenské kritice. Detektivní příběh, který napsal společně se scénáristy Jiřím Marešem a Jiřím Brdečkou, zasadil do prostředí popsaného realisticky ve stejnojmenném sociálním románě Gézou Včeličkou. Hubáčkova „Kavárna na hlavní třídě" je zajímavým příkladem toho, do jaké míry lze obměnit literární dílo pro filmové zpracování. Proč režisér a scénáristé sáhli právě po Včeličkově románové reportáži a proč ji tak podstatně přepracovali, vysvětluje Jiří Mareš tím, že v tomto případě nemluvila pro filmové zpracování síla zápletky literárního díla, jak tomu bývá u většiny filmových přepisů, ale především síla a přesvědčivost popisu velkoměstského kavárenského prostředí za první republiky, v době světové hospodářské krise, v němž se skrývaly velké sociální konflikty, které scénáristé s režisérem domysleli a dramaticky rozvedli. Filmový přehled 3/1954 ()
Jedna z mnoha černých skvrn 50. let. O to odpornější, o co více osočuje předmnichovskou republiku jako éru absolutního zla. A do toho ty pathétické verše Jiřího Wolkera. Počínaje takovými fláky jako Zelená knížka, Chceme žít, Případ dr. Kováře nebo Zocelení nešlo sice očekávat nic jiného, než falešnou obžalobu minulosti, ale pranýř 1. republiky byl bohužel oblíbeným tématem až do 80. let a dodnes se člověk bohužel může kochat celou kolekcí na téma příhody z dělnického kalendáře. Odbourávání dopadu tohoto hnoje je nicméně stále aktuální. ()
Zdálo se mi, že pan Hoger neměl ani moc co hrát. Hrál takovým úsporným stylem. Vlastně ani jeho role nevyžadovala nějaký zvláštní výkon. Přesto byl jako čísník sympatický. Tentokrát se mi vůbec nelíbila role, kterou hrál Saša Rašilov. Takové lidi jako je on ze srdce nesnáším. Jeho kavárník byl obchodník až na dřeň. Mám přece jenom radši v komediálních rolích. Tam mi sedí mnohem lépe. ()
Reklama