Liberace

Z tématického hlediska jsem nad filmem dlouho vahál. Nic proti nikomu, ale u filmu kde je v libovolné míře homo obsah se bojím samoučelně vyhrocených scén s cílem "šokovat" za každou cenu. Na film mě nakonec nalákala jména, jednak to režisérské, ale především jména hlavních představitelů a musím říct, že právě herecké výkony Michaela s Mattem dělaj z filmu klenotnickou záležitost. Film je naštěstí ušetřen homosexuální explicitnosti a soustředí se čistě na divákovo emoce, ale ty by se nepodařilo vytěžit v takové míře , kdyby hlavní postavy nebyly kvalitně zahrány. Samotný příběh je tady zcela podřízen vztahou a povahám hlavních hrdinů a své si řekne až v podobě krásně smutnýho konce. Před Michaelem a Mattem klobouk dolů, před scénaristou klobouk zpátky nahoru. (08.05.2014)

Jako jo, životní příběh je to určitě zajímavej... Zpracovanej velmi příjemně koukatelně, herecký výkony uvěřitelný (až nečekaně věrně, o něco víc ten Douglasův), co mi ale hlava nebere je to, že v sedmdesátejch letech museli bejt všichni totálně slepí, protože jasnější signály řvoucí "I'm gayyy" Liberace fakt dávat nemohl. Posledním stupněm by mohla být už jedině divoká kopulace s jeho sweetheart na blyštivým pianu před vyprodanou Music Hall. Celkově se mi to líbilo a jediný, co mě trochu nudilo, bylo pomalý tempo. (16.10.2013)

Steven Soderbergh možná tvrdí, že chtěl ukázat, jaký úžasný umělec Liberace byl, ale je to tvrzení licoměrné a prostě a jednoduše prolhané. Jediné, co ukazuje, je život sebestředné hvězdy, která měla v osobních vztazích na své milence absolutně drtivý dopad, když si z nich udělala otroky, které dokonale odšťavila a poté odkopla. Snímek je standardizovaným životopisem, který se honí za lacinou bulvární povrchností a ne za celkovým pohledem na jednoho bizarního klavíristu. Vybírá z jeho života jen část deseti let a nenabízí nic navíc, pouze ukazuje peripetie jednoho nerovného vztahu, který podává z pohledu mladého milence, nikoliv Liberaciho. Ten je směšnou figurkou v hýřivých kostýmech, s přehnanými gesty, opíjející se vlastní slávou. Mladík zase překvapuje až masochistickou podřízeností. ___ Tenhle snímek vůbec nemusel vycházet ze skutečných událostí, je tak plytký, že ho klidně mohli napsat scénárističtí rutinéři podle vlastní /ne/fantazie. ___ Závěrečná snová scéna se do celkové koncepce vůbec nehodila, protože byla jediná svého druhu v celém filmu, takže vlastně rušila. (09.11.2015)

Komunita gayů mi v zásadě nevadí, zejména když se mi nějaký snaživý jednotlivec nesnaží roztáhnout mé sexy půlky od sebe. Jenže tenhle film, plný chlapského zastrkávání jazyku do cizího krku, zlatých cinkrlátek a plastických operací, mi hodně nesedl. Asi proto, že jsem většinou hloubavě dumal nad tím, kolik cifer by musela obsahovat suma v Kč, za kterou bych si pustil vetřelce do svého zadečku. Pokud to někoho movitého zajímá, tak výsledek je 9, ale to asi není důležité. Důležité je to, že bych si chtěl tento snímek užívat asi tak jako Michael Douglas svého Liberaceho, ale místo toho jsem jen neúspěšně balancoval na hraně nudy a znechucení. (12.02.2014)

Všechno je tu rozdané jako v klasickém životopisném filmu - slavní herci v předem oscarových rolích, na první pohled dojemný příběh, dobová látka... Soderbergh ale směřuje jinam než do jistých vod patetického usmíření. Nebojí se zajít do bizarní krajnosti fyzické přeměny hlavního hrdiny, který podlehne lásce zhýralého pianisty. Na konci Liberaceho zbude zvláštní, až nepříjemný pocit. (17.11.2013)