Až vyjde mesiac

Mám rád filmy Wese Andersona, i tento má svůj zvláštní vypravěčský styl, který mají jeho fanoušci rádi. Zde však bych měl velkou výtku k výběru Jareda Gilmana. Na hlavního hrdinu nemá žádné charisma, je mldý a bez jakékoli nadstavby (spousta jeho dětských "protivníku" ho strčí do kapsy), Jared jen tak existuje a divák tím pádem nemůže hlavní "uprchlickou" dvojicí fandit, což v takové situaci hloupé. Ostatní herecké obsazení na jedničku. hodnocení 70% (26.08.2012)

No je to v podstate uchylarna a kravina s jednoduchym pribehem, ale zaroven taky vizualne nadhernej, originalni a hravej film. Ackoliv tu neni zadnej uzasnej pribeh, dokaze to zaujmout a film docela svizne odsejpa. Herci jsou do jednoho skvely, i kdyz banda skautu je precejen drobet nevyrazna. Takze po Darjeeling dalsi Andersonuv film, kterej me mile prekvapil. Lepsi 4*. (28.09.2012)

[SFF 2012, Sydney] Instant classic v plnej paráde a ja sa už neviem dočkať druhej a tretej projekcie pretože toto je ďalšia továreň na nápady ktorých jedinečnosť môže byť zdvojnásobená až po opakovanom pozretí. Rukopis dodržaný a aj keď nie až tak kúzelne neprístupný/ojedinelý ako kedysi, tak ku prospechu veci (v niektorých pasážach) ešte viac vypiplaný. Dočkáme sa očakávaného, ale aj prekvapujúceho a hlavne niečoho, čo si vyžaduje agilnú spoluprácu. V každom ohľade, nezabudnuteľné... (09.06.2012)

Milý film, skutečně! Možná se mi ještě pár dní bude zdát o tom podivné pánovi v červeném, ale to nevadí. Film byl totiž milý... skutečně! Když se dítě vyčůraně zakření, člověku to zvedne náladu (tak mimochodem vnímám celý film). Když jiné dítě pro lásku zabodne nůžky do ledvin třetímu dítěti, člověku to zvedne náladu trojnásob. Milé, skutečně! Krutě lehká satirická odpočinkovka o světě nedospělých a světě méně nedospělých. Inu, láska hory přenáší. Není to milé? (15.01.2013)

Sam a Suzy přichází s pověstí majstrštyku, ale mě přesvědčují o tom, co jsem tušil už dávno. Když Anderson vypráví o vztazích v rodině, jsem podstatně spokojenější než když v příbězích z dospívání naplno spoléhá na nostalgii. Proto se u Rodinky, Života pod vodou nebo podceňovaného Darjeelingu nepřestávám usmívat a naopak u Měsíce, který si náladově párkrát podává ruku s Rushmorem, mi pár věcí vadí. Všechna obvyklá nesmělost a neuchopitelnost je pro mě najednou příliš chtěná a dialogy vždy o malý kousek přepálené, aby se Wesovy typické nálady daly snadněji rozeznat. Páprda Willis, puntičkář Norton i věčně vážná Kara Hayward sice fungují perfektně, ale ani oni mě nepřesvědčili o tom, že bych se na tenhle road trip vydal znovu. (16.10.2012)