Víkend

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Na film sa pozerali dvaja ludia. Vystudovany filmovy teoretik - elitar, clen Klubu Narocneho Divaka s este stale nevyjasnenou sexualnou orientaciou, ktory navyse rad zongluje s odbornymi terminmi z filmovej teorie, takto si dokazuje intelektualnu nadradenost nad laikmi - nedoukmi : - bude to cesky, lebo som cechoslovak : " Prave jsem byl yntelektualne konkverovan ultimativni, dekadentne hypnotickou kompozici profundalne metaforicke gastroenteralni kvintesence, ma exaltace graduje k infinite a erektilne laska mou exklusivni percepci estetiky ezotericna". Hned vedla neho sedi laik nedouk, ktory cumi na filmy preto, abych sa bavil . "No Typico, to bola ale velka tepla smradlava sracka. To som zase stupil do velkeho smradlaveho hovna"! 4 % (11.10.2016)

Syrovější variace na Before Sunrise. Chystal jsem se k tomu docela dlouho a nakonec jsem nelitoval. Režisér Andrew Haigh umí perfektně zachytit atmosféru města (zde Nottingham) a herci jsou příjemně civilní. Skvělé dialogy zachycené ze života. Pod povrchem banálních epizod se skrývá emotivní (ovšem nepatetická) výpověď jednoho víkendového vztahu. (10.02.2014)

Realistický a velmi otevřeným způsobem zpracovaný příběh setkání na jednu noc, které se trochu protáhlo přes víkend. Úžasný Tom Cullen a Chris New. Mezi nimi to funguje parádně a není v tomto směru asi nic lepšího, než když se v gay filmech herečtí představitelé nebojí dát do toho všechno a "odhalit" se před kamerou, jako by tam žádná nebyla. Ta přirozenost a uvolněnost jde totiž hned poznat, a pokud to takto funguje, začíná pracovat ten nejsilnější prvek. Chemie. K tomu tu máme ještě úžasný scénář, který se nevyhýbá otevřeným diskuzím o sexu a vztazích. Žádná cukrlátka, ani patos. Jenom realita. V závěru filmu při scéně na nádraží jsem se neubránila slzám, a když spustil John Grant nádhernou skladbu Marz, mé slzy se protáhly i do závěrečných titulků. Víkend přináší jeden z nejsilnějších a nejotevřeněji natočených gay filmů posledních let. (06.07.2015)

----"Well, what happens is, while you're projecting who you want to be, this gap opens up between who you want to be and who you really are, and in that gap, it shows you what's stopping you becoming who you want to be."----Jednoduše detailní snímek, který popisuje všední záležitosti s náležitými detaily, takže je všechno maximálně živé, opravdové a realistické. Ne každému tenhle z velké části konverzační, po akční stránce zaostávající a dějově celkem prostý snímek postavený víceméně na výkonu dvou lidí sedne. A plně chápu, že ani tematika nebude pro každého. Osobně se přiznávám, že v kontextu celého příběhu a děje pro mě nebyl fakt, že se jedná o "homosexuální" film to nejmarkantnější i když to samozřejmě dělá celé dílo tím, čím je. Tím chci říct, že přestože je tenhle film o homosexuálech, dal by se příběh (tedy jeho kostra a celkové sdělení)přenést na osoby jakéhokoli pohlaví/sexuální orientace/rasy a s trochou nadsázky i věku a pořád by vše dávalo smysl i když je pravda, že by potom snímek možná neměl tolik originální atmosféru. Herecké výkony jsou skvělé, netroufám si odhadovat, jak by film dopadl bez nich. Po dlouhé době jsem narazila na film, kde jsou dialogy, které stojí za povšimnutí a v kombinaci s herci je to opravdu vydařené. ----"I'm not saying people shouldn't forge relationships, all I'm saying is that we don't need someone to sanction it,- to make it legitimate, to make us respectable. Yeah, heaven forbid. And don't tell me that people get married because of love. People get married for the same reason that they buy a house or buy a dog, to tie them down so that they go:, "Oh, no, we couldn't possibly go away this weekend." "Who'd look after Buster? Couldn't possibly leave Buster alone."---- (22.03.2014)