Nenávisť

Reálný příběh o třech kamarádech, kteří žijí na sídlišti v chudinské čtvrti ve Francii, kde jsou nezaměstnaní, narkomani a rasismus na denním pořádku. Vincent Cassel chce pomstít napadení jejich kamaráda policajty a ukradne zbraň jednomu policajtovi. S touto pistolí zažijí jen nepříjemnosti. Film je vyprávěn jen v černobílém provedení a bez hudby, velmi syrový film. Konec je zajímavý. (25.10.2008)

. „Nezáleží jak padáš. Ale jak dopadneš!“ Parta tří kámošů, která se celý den zinká od ničeho k ničemu a spojuje je jenom nenávist. Nenávidí všechno kolem sebe, protože ..vlastně proč? Prostě proto!!! Černobíle natočeno jako dokument, který si letos (2005) Francie „užívala“ v mnohonásobně děsivější realitě než nabízí film. . „Je to o společnosti, která padá...Na cestě dolů si neustále říká aby se ujistila: "Zatím to šlo dobře..."zatím to šlo dobře..."zatím to šlo dobře..."Není důležité jak padáš. Ale jak dopadneš!“ (15.12.2005)

Království steadicamu a záběrů, u kterých ani nemůžete přijít na to, jak byly natočené. Prostě po formální stránce výjimečný film, který nádherně vypadá. Zároveň mě ale obsahově trochu nudil. Ale přeci jenom ta poslední scéna, ta to zas trochu dostala nahoru a trochu zase dostala obsah na úroveň formy. 7/10 (16.04.2014)

SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točí zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se zcela vyhýbá jakémukoliv řešení, ale už i v pouhé ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný pocitový zážitek i podnětné obohacení a dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] (14.10.2021)

Nehorázně působivé a syrové. Nevím jestli je to tou černobílou kamerou nebo relativně neobvyklým prostředím, ale na tohle se nechytají ty stovky a stovky sociálních vyloučených dramat z USA, kterými nás každoročně zámořská kinematografie bombarduje. A hrozně bych chtěl vidět jak některé záběry s použitím vrtulníků či plošin vznikaly. V době předdronové maximálně působivá kamera. 10/10 (23.12.2015)