Špina

Další z řad filmů, které nabývají na síle až postupem času. První půlhodinka pro mne nebyla až tak záživná, spíše malinko nudná, ale zdálo se mi, že po té, pro mě ne moc záživné půlhodince, to najelo na svižnější a koukatelnější břehy. Poslední čtvrtina byla emotivní procházka růžovým sadem. V den, kdy jsem si Filth pustil, pouštěl jsem si pořád písničku Creep od Radiohead a v duchu jsem si říkal, že by nebylo tak od věci, aby tato pecka zazněla někdy v nějakém filmu. Když jsem tuto epickou skladbu slyšel na vlastní uši v poslední desetiminutovce tohoto filmu, během níž končil až epickým způsobem i film, spadla mi čelist údivem a po dlouhé době jsem měl prožil pocit tzv. husí kůže. (29.01.2014)

prvá polovica ma pobavila svojou "neurvalosťou" - komédie takéhoto razenia sa dnes už tak často nevidia... druhá však podkopáva nohy prvej (a vice versa), akoby autorovi zťažkla "prdel", snažil sa naplniť rozjarenú uletenú formu nejakou vážnejšou myšlienkou, no výsledok je rozbitý a nekonzistentný celok, ktorý nefunguje - záver je banálny, neuveriteľný, slabý po stránke motivácie, myšlienky a "vysvetlenia" a vrhá pochybné svetlo na mnohé z toho, čo sa dialo predtým; škoda, lebo to má po drive a herci si to v karikovaných podobách rôznych archetypov a figúrok užívajú a svedčí im to; (16.07.2014)

K druhému celovečernímu počinu Jona S. Bairda, který je podepsán i pod scénářem, lze přistupovat dvěma způsoby. Lze se ke snímku stavět tak, že záměrem bylo natočit trainspottingový kult, z kterého budou citovány hlášky a vytrhávány scény z kontextu pro svůj pobuřující obsah. Je ale možné SVIŇÁKA vzít na milost a vnímat ho jako představitele tzv. mind-game filmů, tj. těch s narušenou ústřední postavou, jejíž vychýlené optice je vše přizpůsobováno a divák si je tohoto velmi dobře vědom a na tuto hru přistupuje a baví se jí. Proč je dobré snímku vyjít vstříc a chápat ho spíš prostřednictvím druhé zmíněné optiky, popisuji v recenzi. (15.12.2013)

Vítejte na Edinburghské horské dráze zhýralého machiavellismu! Usaďte se pohodlně do vozíku hned za prasáka Robba, a i když on připoutaný nebude, vy to raději udělejte. Zaposlouchejte se do songů, co se linou z amplionů, cucejte z kelímku brčkem whisky, dejte si koksovou vatu - čeká vás pekelně střemhlavá jízda po kolejnici neodvratné sebedestrukce. Co na tom, že konec jízdy je už jen po rovině, aspoň nevjedete do té ďáblovy prdele tak rychle.. Nevím, jak to McAvoy dokázal, ale jeho postava uměla vzbudit odpor i lítost v těch nejextrémnějších podobách.. (11.02.2014)

Hrdý skotský národ může oslavovat dalšího hrdinu. W. Wallace, prohánějícího se po skotské vysočině a mobilizující hrdé Skoty proti anglické šlechtě, střídá naspídované, neukojitelné, egocentrické, rasistické, šovinistické prase-detektiv B. Robertson, prohánějící každou živou frndu v dohledu a mobilizující resp. manipulující svým okolím, s vidinou jediného. Povýšení a s tím (v jeho krví podlitých očích) spojené, navrácení se k rodině. Leč od detektiva-kapitána k pochůzkáři, je asi stejně tak daleko, jako z Nuseláku do Nuslí. Zvlášť, když stavy příčetnosti klesají úměrně s rostoucím počtem „životodárných lentilek“ a hladoví supi se nemilosrdně slétají. S podrobným komentářem si počkám na reprízu (přecejenom pochytat v tom zběsilém tempu všechny odkazy, je jako absolvovat holandský trip, pardon cyklovýlet, s Brucem a zůstat střízlivej) popř. předlohu, ale jedno vím jistě už teď. Svůj „povinný“ vánoční trojlístek Die Hard – Love actually- S čerty nejsou žerty, rozšiřuji o další (list). Snad bude platit, že čtyřlístek nosí štěstí. Že je to pouze pověra?! Srát na to. Je to jenom další hra a pravidla se přeci nemění, že Bruci. A jako v každé hře jde o to, dobře se (po)bavit. To se Ti, Jone, bezezbytku povedlo. Navíc, díky psychiatrovi Rossim a jeho psycho-ponorům do Bruceovi minulosti, se divák dozvídá, co hlavního hrdinu v dětství potkalo za ztrátu a tak se snímek vymaňuje ze škatulky samoúčelné prvoplánové povrchní kravinky. Ostatně, kdo by zrovna z tohohle, I. Welshe podezíral. Stejně tak je nezpochybnitelné, že J. McAvoy si hodně hlasitě říká (chlastá, fetuje, souloží, uráží, manipuluje a i ty stavy úzkosti mu sluší resp. k tomu patří ) o plešouna. Že ho zřejmě nezíská, je věc jiná. To C. Mansell by se po pódiu klidně projít mohl. Nejnašlapanější soundtrack od Trainspottingu. Jediný dílčí nedostatek spatřuji v určité nekonzistentnosti snímku, kdy více než ucelený příběh, sledujeme sérii (byť dobře natočených) jednotlivých klipovitých scének, kopírujících však stav resp. sled myšlenek hlavního hrdiny. Otázkou tedy zůstává, zda-li to považovat za nedostatek, či přednost. Prozatímních 88%. [A co na to Jan Tleskač? Těžko říct. Spíš by mě ale zajímalo, co na to G. Orwell]. (20.12.2013)