Za borovicovým hájom

Dost ubíjející film s - pro mě osobně - nesympatickým obsazením (kupříkladu Evu Mendes jsem nikdy nemusel, ale zde je fakt hnusná), nezajímavým dějem, a příšerně nataženou stopáží, která by šla v pohodě zkrátit o takových 40 minut. Pár momentů tam ujde, ale jako celek mě to nebavilo, postavy mi byly protivné, není tam nic, co bychom už neviděli stokrát jinde, a celé to končí zvláštně rozplizle a nedramaticky. Za mě palec dolů, ten film je ztráta času. (12.11.2019)

Výtečně zahrané a nenápadně, avšak naprosto jistě, zrežírované. Ta scénáristická roztříštěnost a rozdělení filmu na tři částí ovšem snímku příliš nepomáhá a to zvláště díky tomu, že ta poslední část je bohužel nejslabší. Nenabídne totiž to správné emotivní vyvrcholení a bohužel jen tak vyšumí do ztracena. U výkonu Ryana Goslinga se ovšem zase nedá nešetřit superlativy a je až obdivuhodné, jak Bradley Cooper herecky roste s každým dalším filmem. 70% (02.06.2013)

Film stojí a padá s tím, jak je rozdělený na tři části a přehrává tři navazující příběhy třech postav. A první z nich (Gosling) mi bohužel přišel o hodně silnější než další dva. Nakonec ani nevím, co si z toho všeho odnést, jen je to cítit osudovostí tak že moc nevoní. Cianfrance měl skončit u nešťastné romance. (03.06.2013)

Mám s tím v podstatě podobné problémy jako s Cianfranceovým předchozím kouskem Blue Valentine. Režisér a scenárista v jedné osobě se opět snažil vytvořit všeříkající indie sociální drama, ale přitom není schopen přesvědčivě vystavět a obhájit ani jednotlivé dílčí konflikty, na kterých celý děj stojí. Celý konstrukt pak nutně působí jako vylhaná a manipulativní bejkárna, která sice vypadá důležitě, ale to je tak všechno. V prvním aktu se to ještě jakž takž ztrácí, navíc hodně pomáhá Goslingovo charisma, takže potud OK. V druhém aktu už to ale začne skřípat ... no a ten závěrečný už je de facto až směšný. Veliké zklamání, docela dost jsem se těšil, holt ale asi s Derekem nemáme stejnou krevní skupinu. 5/10 (10.05.2013)

Zajímavý film. Nejdříve to vypadalo, že autoři použili málo vídaný koncept ,,v půli filmu nečekaně vyměníme hlavního hrdinu", který jsem naposledy zaznamenal u Davida Lynche blahé paměti, když uprostřed Ztracené dálnice z neprodyšně uzamčené vězeňské cely nechá nějakým iracionálním eskamotérským trikem zmizet jednoho hrdinu a místo něho se bez bližšího vysvětlení zjeví druhý, pak ale Derek Cianfrance nechá hrdiny prostřídat znovu a vznikne klasický postmoderní vztahový propletenec, kde nakonec vše souvisí se vším. Ryan Gosling byl opravdu uhrančivý a osobně jsem litoval, že jeho hrdina nedostal prostor na celé ploše filmu. I když... ten příběh, s nejstarší možnou motivací - pomstou, ozvláštněný tím, že jde o pomstu transgenerační, mu vlastně prostor sekundárně dává...respektive jeho genům. :-) Po formální stránce jsou všechny tři dějové plochy oddělené střihovým přechodem asocizujícím vodu a vodní plochu, jež vytváří jakýsi magický halucinogenní dojem, zaujme také několikeré použití postupů převzatých z počítačových her, konkrétně ono již dříve zmíněné procházení filmem v rolích jednotlivých hrdinů coby obdoba RPG her, nebo scén, v nichž kamera sleduje hlavního hrdinu formou snímání 3rd Person Games, tedy dlouhá kamerová jízda, při níž kamera snímá zátylek a část zad hlavního hrdiny. Škoda jen té předvídatelnosti, scénář mohl být trochu rafinovanější... (05.03.2015)