Bakaláři 1997
Good News
Obsahy(1)
Dobrá zpráva je bakalářská povídka, která se odehrává na vesnici mezi rekreanty. Miroslav Donutil v hlavní roli znamenitě hraje muže, který si chvíli dělá plané naděje, že se změní politický vývoj, jenž se mu nelíbí. Tato povídka získala v roce 1997 cenu Trilobit za přínos původní televizní a filmové tvorbě. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (65)
Celkem dějově jednoduchá záležitost, konverzační mikrokomedie o zastánci starých pořádků a trochu naivních demokratů. Základní trio Donutil-Holubová-Klepl to pořádně rozjeli. Přijde mi, že tohle byla jakési předehra na Pelíšky, zvlášť Donutil tady měl velmi podobnou roli, ačkoliv v Pelíškách byl více fanatický a tady hraje spíše člověka zmateného z nového systému (ve kterém nebylo vše košér) než pravověrného bolševika. Navíc povídka se odehrává na pozadí puče v SSSR, o který se 19.-21. srpna 1991 pokoušelo armádní velení SSSR, nespokojené s politikou tehdejšího prezidenta velmoci, Michaila Gorbačova. V dnešní době by se podobný příběh klidně mohl odehrát v nějaké ukrajinské hospodě. ()
Podobně jako v seriálu České století se stanete svědky Zabíjení (no, spíše vyprázdnění) soudruha - tentokráte šálkem dvakrát pražené brazilské kávy.. I přes přítomnost ostatních herců Donutilova one-man show, při které se střídavě smějete a máte chuť ho zliskat. Protože ideologie a lidský charakter jsou spojené nádoby, některé generace nikdy nevymřou.. ()
Tento filmík som si pozrel kvôli môjmu obľúbenému režisérovi Hřebejkovi, no pri takejto statickej snímke sa jeho réžia veľmi neprejavila. Avšak, kvitujem skvelý herecký výkon Mirka Donutila a plné hodnotenie dávam ja z toho dôvodu, že v rodine mám podobného človeka - môjho deda. A takisto, keď sa jeho socialistické názory skombinujú s alkoholom, amen tma... ()
Parádně a trefně zpracovanej konflikt dvou (z) polistopadovejch typů lidí - zástánců starejch pořádků a vyznavačů hesel způsobu "tenkrát bylo líp, teď je všechno špatně" na straně jedný a těch, co maj pocit, že konečně můžou dejchat a začít nějak normálně a svobodně žít, na straně druhý. Docela nenápadně je tam schovaná spousta zajímavejch myšlenek a až provokativních výměn argumentů, aniž by to ale působilo jakkoliv školácky nebo šroubovaně. Jen ten konec moh bejt zajímavější nebo nějakej údernější, myslim, že Hřebejk i ten film samotnej by na to rozhodně měli. ()
Narvat do půl hodiny tolik hlášek a hereckého mistrovství a totálně odmaskovat myšlení staré nomenklaturní “struktury” to je na aplaus. Slyším ozvěny hurónského smíchu roku 1997, kdy jsme si říkali, že je to definitivně pryč a ať se třeba pos*erou, stejně jako v příběhu. Jenže já to viděl až dnes – únor 2012. Po 15ti letech zrudly kraje, zrudl Senát a po Narcisovi na Hradě Becher Bimbo. Ještě jedny volby a mají to komplet. Úsměv už ztuhnul, teď začne řídnout stolice. Všem. Všem, co tam zůstanou. Příště místo sametu snad raději šmirgl. ()
Reklama