MINDHUNTER: Lovci myšlenek

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)

S01: Krajně temný téma, nad kterým jsem strávil (x) poslední fázi dětství a pořád beru za jedno z nejvíc fascinujících - příběhy, činy a psychologie sériových vrahů. Tady je sice přední fokus na agentech FBI a zrození jejich útvaru, ale když pominu řadu šedých chvil z jejich soukromí, je to zajímavá, dobře filmovaná, 1970s retro napříč Amerikou, dějově poutavá "zákulisní" podívaná se svoji atmosférou. I ten samolibý štěněčí ksicht Holden (Groff, reálnou předlohou John E. Douglas) si mě nakonec získal, skvělá byla účast vrahů Brudose a Specka, ale tím pravým králem sezóny jednoznačně Ed Kemper 👑 (Britton), jehož každé vystoupení patří k těžkým vrcholům, včetně umocňujícího závěru E10. I přes otravnější -byť asi nezbytné- chvíle velmi dobrá práce, těším se na Mansona, Bundyho, Gacyho, Geina a další. 80% S02: Velmi kvalitní sezona ve znamení stíhání "Atlanta Monstera". Zase pár skvělých rozhovorů (Manson - Herriman), znepokojení a zajímavých vyšetřovacích momentů. Stejně mi nedá si nefňuknout, že mi závěr nedal správný pocit uspokojení (těžko vinit seriál), a že celá vedlejška s Billovou domácí idylkou byla trošku delší, otravnější a tedy lehce zbytečná (pokud se to ještě nějak geniálně nevyvine). Na příště beru i tvrdší materiál. 80% (12.02.2018)

První díl, paradoxně od Finchera, asi nejslabší - prostě se jen tak pozvolně vyloží karty na stůl a v té přemíře dialogů to není bůhvíjak zajímavé, ale od druhého dílu, od setkání s Edem Kamperem, se to začně rozjíždět a vy jen fascinovaně sledujete přerod hlavního hrdiny od bezejmenného ucha k arogantnímu geniálnímu vyšetřovateli. Výslech týpka v posledním díle považuju vůbec za to nejlepší, co jsem za poslední roky v seriálové tvorbě viděl. Okamžitě sem s 2.sérií! (09.01.2018)

Nemá smysl tady dlouze vypisovat, proč je seriál tak skvělý. Fincherova záštita celého projektu naštěstí zajistila vysokou úroveň na všech frontách, což se bohužel nedá říct o jeho filmové tvorbě v barvách Netflixu. Rozjezd s ruční brzdou je sice trošku otravný, ale poté už následuje dlouhá krasojízda, jejíž předčasné zastavení jde proti zdravému rozumu. Jen málo seriálů končí na vrcholu, mnoho jich naopak dopadá velmi smutně, ale Mindhunter svůj potenciál ani nestihl naplnit. Dokonalé propojení studia sériových vrahů, vyšetřovacích linek a osobních životů ústředního tria totiž slibovalo zábavu na dlouhé roky.  S1 - S2: 85% (31.12.2023)

Hloubková seriálová sonda do mysli psychopata. Neuvěřitelně ucelená seriálová analýza lidského chování vystavěná na základě modního tématu tzv. sériových vrahů - to, k čemu nejdříve bulvár a pak béčková a posléze i áčková kinematografie přistupovala v naprosté většině povrchně a nahodile - takže se dalo mluvit spíše o ,,seriálových vrazích", jejichž prezentace je postavena na obvyklých stereotypech, tedy idealizaci, popularizaci a komercializaci těchto figur, v tom David Fincher šel úplně proti proudu a uchopil celý fenomén docela jinak - ne povrchně, populárně, ale naopak naprosto komplexně a tak vytvořil seriál s opravdu velmi pokročilou úrovní propracovanosti psychologie seriálových postav, tedy antitezi toho, jak obvykle viděly sériové vrahy americké žánrové filmy - ti buď byly vykresleni jako romantické postavy, které se osvobodili z osidel konformní společnosti, nebo jako nějací filosofové zla, tzn. jako extrémně inteligentní a vynalézavé postavy, které čas od času pronesou hlubokou filosofickou myšlenku a běžně se zajímají o vážnou hudbu či umění (typickým příkladem byl Hannibal Lecter)... Kouzlo celého Fincherova projektu pak spočívá v tom, že dva vyšetřovatelé FBI (plus akademička z civilní sféry) přicházející do každodenního kontaktu s nejhoršími sériovými vrahy a psychopaty celého USA nejsou logicky před dopady takového styku imunní a ten se pak promítá do soukromí všech tří hrdinů a ovlivňuje jejich životy... Série 1: 95%, série 2: 90% (30.12.2017)