Utomljonnyje solncem 2: Citadel
Die Sonne, die uns täuscht - Die Zitadelle
Burnt by the Sun 2: Citadel
Obsahy(1)
Vyvrcholení epické válečné trilogie Nikity Michalkova. přemoci nepřítele za každou cenu – i kdyby přitom jeho země měla vykrvácet. Hon na bývalého velitele divize a hrdinu Kotova zavede Mityu, plukovníka tajné služby, do Citadely - nedobytné německé pevnosti na ruském území, při jejímž obléhání již padly tisíce ruských vojáků... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Unavené slunce něžně s mořem se loučí, v tu chvíli přiznáváš, že mě nemiluješ. Unavený divák dokoukal třetí, zbytečný a opravdu hodně přepálený, díl kdysi skvělého filmu a rovněž přiznává, že tohle nemiluje. Jak ještě Odpor byl dobrý válečný film, tak tohle je vysvětlování něčeho, na co se nikdo neptal, ukázka explicitního násilí a mučení, na kterou nikdo nebyl zvědavý (ten obrázek budu z hlavy dostávat dlouho), pohled na zmařené životy, sny, plány a představy lidí povšechně životem tak smýkaných, že by se nad tím nemohl kochat ani sadista (takže divák má hořký pocit zmaru a sucho v puse) a do toho kdysi sympatický hlavní hrdina chodí po světě a vyplazuje jazyk. Druhý, kdysi sympatický, hlavní hrdina se projevuje jako totálně bezcharakterní, nehrdinný, zato však pragmatický hajzl a divák je za to paradoxně rád, protože aspoň nedojde k dalšímu mučení. Proč tedy hodnotím stále relativně vysoko? Protože na Menšikova se pořád hezky dívá, protože jsou tam dobré, sice s ničím nesouvisející, ale dobré, scény, protože Naďa opravdu skvěle předvedla válečné trauma a protože jsem raději unavená sluncem než sněhem. Nikito, tohle není výzva! ()
Když se Michalkov po letech vrátil ke své patrně nejslavnější látce Unaveni sluncem, zázračně oživil všechny své mrtvé hrdiny a natočil Odpor, setkal se v řadách filmové kritiky a podstatné části filmových fanoušků s drtivým odmítnutím. Odpady, které se mezi hodnocením objevovaly, jsem považoval za určitou pózu a měl jsem tendenci zaujmout vůči snímku spíš ochranný postoj. Snažil jsem se prostě v něm objevit a vyzvednout to pozitivní. Film umožňuje svým otevřeným koncem doufat v lepší zakončení trilogie a i když neoddiskutovatelně představuje výrazný sešup kvality ve všech směrech, pořád je to velká válečná podívaná. Citadela má to štěstí, že filmoví fanoušci, kteří odmítli Odpor, už se neobtěžovali závěrečný díl vůbec sledovat, takže paradoxně má na ČSFD vyšší hodnocení než z mého pohledu přijatelnější Odpor. Teprve v Citadele se ale naplno projevily všechny nectnosti a filmařská selhání Nikity Michalkova ve vší nahotě. To, co bych vyčítal závěrečné části, se už tak či onak objevilo i v předchozích Michalkovových snímcích, ale tady to nabylo monstrózní podoby. Všechna ta ufňukaná melodramatičnost, sentiment, patos tady nabobtnaly do děsivých rozměrů. Co horšího, Michalkov tady prodává svéráz ruské duše a specifika sovětské společnosti takovým způsobem, že film působí absurdně a chování jeho postav je, jak to jen říct, neustále mimo. Při své zbytnělé stopáži film po většinu času taky nudí. Až závěrečná dvacetiminutovka obsazení citadely za pomoci 15 000 dřevěných násad proměňuje drama v nefalšovanou grotesku, která nechtěně může diváka pobavit. Nenacházím tady na rozdíl od druhé části žádnou omluvu a svojí děsivou doslovností představuje Citadela políček Michalkovově celoživotní tvorbě. Tohle je zkrátka čistokrevná hrůza a trpce lituju, že jsem se nechal zlákat. Celkový dojem: 10 % za výpravu. ()
Úvod s komárom a jeho preletom cez rôzne časti bojovej techniky ma trochu zaskočili. V duchu si vravím, že ruský maestro má čas na chujoviny a začal experimentovať. Oproti druhému dielu je Citadela najmenej akčná, je tu iba jedna bojová scéna, ktorej predchádza dobrá a úsmevná lekcia stratégie od opitého generála. Vďaka takýmto tupcom Rusi vyhrali vojnu...Tento tretí diel je podstatne lepšie naviazaný na prvý, oscarový diel a keď sa zamyslím, druhý, napriek tomu, že je lepší ako Citadela zrazu v sérii pôsobí ako zbytočný. Hromadná scéna pochodu na smrť s palicami mi pripadala dosť trápna, podobne ako záver s dcérou Naďou a mínou. Nadstavený záver som celkom nepochopil, neviem ako Kotov( Michalkov) v závere mínu vyriešil(podľa mňa nijako), pretože posledné minúty sa dajú vysvetliť aj ako sen. Tie sa ale zvyknú točiť trošku ináč. Aj vďaka takýmto krátkym momentom potom výsledok pôsobí prinajmenšom čudne. Je tu niekoľko dobrých momentov, ale stále platí, že sú skvelé ako scény sami o sebe, nie film ako celok. Michalkov je sympaťák, ale bohužiaľ, trochu prestrelil. Druhé pokračovanie ma navnadilo, ale záverečná Citadela vlastne iba potvrdilo moju myšlienku a názor na pokračovania, ktoré mali niesť úplne iný názov, rozprávať trochu iný príbeh a nemali mať nič spoločné s oscarovým filmom Unavení slnkom. Doteraz som mal za najdebilnejšie ruské meno "Šúrka" a tromflo ho ženské meno "Ňura", ktoré vo filme zaznie. V závere aspoň trochu poteší " Marfuška" z Mrázika. ZHRNUTIE: Unavení slnkom 100%, druhý diel Odpor 80%, tretí diel Citadela 60%. ()
Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. ()
Nemůžu si pomoct, ale i třetí pokračování mi sedlo, a vlastně mi sedlo hodně. I když jeto jiné než první film, hodně jiné, tak třeba hned úvodní scéna v zákopech je tak krásně rusky bizarní, že mě prostě dostala. A stejně tak i závěr celého filmu a vlastně i celé trilogie, která se mi celkově velmi líbila. ()
Galéria (80)
Fotka © Central Partnership
Reklama