Dovolenkáři

Ben Wheatley točí dobré a vtipné filmy. Na dovolenou po anglickém venkově bych s ním ale z důvodu obav o vlastní život raději nejel. Dva dny zpět jsem viděl jeho Down Terrace, kde se mezi sebou vyzabíjeli všichni přátelé i nejužší rodina. Turisté pro jistotu rovnou pozabíjeli všechno, co se kolem nich ještě hýbalo (kromě pejska). Skoro bych řekl, že to není náhoda, ale Whistleyho hobby. A teď nemyslím filmařinu. Ta mu ale jde od ruky. Příští rok přijde do kin jeho první velká produkce s Jeremy Ironsem v hlavní roli. Jsem zvědav, jak se s tím popere. Potřeba tvůrčí svobody je u něj naprosto zjevná, navíc je mu skoro pětačtyřicet. Zvládne přerod ve spořádaného chlapce? :) (03.08.2014)

Power Of Love, bitches. Ještě jeden dva takhle vytříbené kousky a Ben Wheatley bude aspirovat na jednoho z nejlepších divácky nedoceněných režisérů. Jeho kombinace obyčejné všednodennosti (sociálního realismu) a extrémního chování (dramatické filmové atraktivnosti), to mi sedne. Jen tak dál, nemůžu se dočkat, co provede se středověkem... (29.03.2013)

Jako sběratel podivností film doporučuju, ale spíš je to vhodné pro párty zhulených ujetých intelektuálů, kteří každou středu sjíždí nedivácké filmy. Seznam smrti mě překvapil, protože to šlo úplně mimo veškerá očekávání a Wheatley se nebojí jít hluboko pod kůži (výborné herecké výkony, psychologie, syrová atmosféra, autentičnost, morbidita kontra bezstarostná lehkost a !žádné výčitky svědomí!; to se zatím zdá být trademarkem režiséra). Sightseers jdou podobným směrem a Wheatley si tvoří styl, který je originální (hlavně pro tu psychologii postav) a já mu fandím. Film mě upřímně bolel a já se těšil až bude konec, z hrdinů a jejich činů mi bylo úzko a já už na takovéhle snímky přestávám mít takovou tu dravou sílu a svatou trpělivost; proto by mi vůbec nevadilo, kdyby Sightseers měly místo té hodiny a půl třeba jen 60 minut... výpovědní hodnotu by měli stejnou. (12.12.2013)

Asi takto si představuji dokonalost. Tedy v jistém slova smyslu. Sightseers je absolutní špičkou mezi britskými černohumorovými nezávislými komediemi. Je tam naprosto všechno. Nádherné exteriéry v podobě anglického venkova, abnormálně ulítlé, vážně strašně moc ulítlé postavy, které v divákovi vyvolají plno různých pocitů. Co nenabídl Wheatley v nepříliš dobře oceňovaném Kill Listu, nabídl právě tady v neskutečném měřítku. Je tu romantika, násilí, explicitnost, vtip, spousta charakterů, odvázanost, ale i závažnost. Od každého špetka. Všechen ten brilantní, nestabilní citový chaos doprovází výborně se hodící hudba a dvěma hlavním hercům se opravdu klaním, zvlášť Alici Lowe. Režisér na její místo nemohl vybrat lepší herečku. Přesně takováhle nezávislost a svoboda je můj dokonalý šálek kávy. Konečnou scénou za doprovodu The Power of Love mi Wheatley způsobil nemalý pokles čelisti a absolutně špičkový filmový zážitek. Nepřechvaluju...je to vážně žrádlo. (05.03.2014)

Horor to opravdu byl, ale úplně jiným způsobem, než tvůrci zamýšleli.Sušší britskej humor už to snad ani být nemohl.Anglická verze Takových normálních zabijáků (kterým jsem dal bez milosti odpad, protože to odpad je), s celkem pár zajímavými momenty a nápady, jenže je to utahaný jako prase, hlavní hrdinové jsou nesympatičtí zoufalci a konec je předvídatelnej jak kurva v Perlovce.Nejvíc mě sraly ty nemluvený části, pod kterejma hrála idiotská akustická hudba.Pár nápadů by šlo a mohl to být povedený film, jenže režisér je nudař bez tahu na branku.Potom se není čemu divit, že horor tu má úplně zcestný jméno i procenta, když má takováhle sračka 62% tak prostě dete a mrknete na ní a ve finále zjistíte, že kdyby to mělo tak 40% bylo by to až moc.Zdejší uživatelský % už mě notnou dávku času vážne pekelně serou.35%.Nuda o ničem. (11.01.2015)