Vedľajšie účinky

K tomu, co už bylo napsáno na adresu tohoto filmu, skoro není co dodat. Po delší době skutečně strhující thriller (napínák) se vším, co k tomu patří. Poněkud přespekulované vyústění není sice zase tak nečekané, ale výrazněji nenarušuje základní dějovou linku a nemění nic na tom, že podaný obraz společnosti našich dnů je reprezentativní a vyvážený. Za povšimnutí stojí i "genderový" aspekt. Souboj psychiatra a dvou nadmíru zdatných žen je konfrontací v zásadě rovnocenných protivníků. Výsledek mohl být docela dobře i opačný a vyústění ÚČINKŮ by to zvlášť neublížilo. K hereckým výkonům není také co dodat - jsou špičkové. Více mě ve zdánlivě vedoucí úloze zaujala Catherine Zeta-Jonesová: její psychiatrička (cvokařka) je strhující svou mrazivou životností včetně intimních scén. Velká herečka tu opakovaně osvědčuje svůj jak umělecký, tak lidský formát. Je otázkou jak film hodnotit: jako thriller-detektivka je strhující a bez vady; jako drama si stále zachovává svou nadprůměrnost a sevřenost, nese však v sobě jisté prvky předcházejícího napínákového žánru. Filmový fanda si v každém případě přijde na své. (06.05.2013)

Ta Rumová Můra je snad to nejhnusnější, co kdy brázdilo mou velkoplošnou Sonku! Blil jsem z ní, už když byla Nenáviděna muži a tohle jsem málem kvůli té její krysí držce a užvaněnému startu po dvaceti minutách vypnul. Málokdy se mi stává, že bych měl z nějaké kikiny tak hnusně svědivou vyrážku. Je vážně iritující a prdel Ernesta Borgnina je proti ní rajský květ. Ale k věci. Jak jsem již velkohubě zdůraznil, prvních dvacet minut se táhne jako čerstvě vychrchlaný průduškový hlen a pokud je přežijete, aniž byste vztekle zmáčkli bílý čtvereček na ovladači a pustili si raději plyn, dostanete o něco svižnější, avšak klišovitou kriminálku se stokrát omletým výmrdem. Pardon, chtěl jsem říct zvratkem. Tak ne, mělo tam být zvratem. Nicméně je to kulantně zahrané, Štefan se snažil i celkem režírovat a když odvrátíte zrak pokaždé, když se v záběru objeví ten poštěvák Heleny Růžičkové, dají se tomu ty tři s docela klidným svědomím narvat. (25.05.2013)

No, šovinistická část mé osobnosti by si měla v tom konci přímo lebedit. Na druhou stranu mužská logická část mé osobnosti tam přece jen vidí jisté nedostatky, např. přílišnou překombinovanost záměru, který byl závislý na tolika proměnných, že by nejspíš skončil už v samém zárodku. Ale budiž, takové věci jsou vlastní většině filmů podobného druhu, pokud to není vyloženě protismyslné, dá se to ignorovat. Spíš mi vadilo, že hlavní hrdina se velmi dlouho propadá do srabu a pak celý případ vyřeší skoro levou zadní během několika málo scén. To nepůsobilo úplně vyváženě co se týče napětí, které by takový thriller měl vzbuzovat. Stejně tak že se mu vrátí manželka, nevím, jestli bych na jeho místě po takový scéně co mu předvedla a nedůvěře z její strany měl vůbec zájem. Rozhodně však šlo u všech hlavních postav o prvotřídně zahraný film, což mě od takové CZ-J celkem překvapuje. Jude Law byl celkem sympaťák, i když část filmu působí trochu ňoumovsky. Shrnul bych to tak, že jsem radši, že šlo o vlastně standardní krimithriller a vzdor prvotnímu dojmu se o psychofarmaka vlastně jen lehce otře. Ohodnotil bych tak na 75 %. (20.04.2013)

Rooney Mara se bude jen velmi těžko zbavovat Lisbeth. Myslím že z tohoto hlediska to Noomi Rapace zvládla o mnoho lépe. To jsem ale hodně odbočil. Vedlješí účinky zachycují všeuměla Stevena Soderbergha v nejlepší možné formě. Podobně chytrý a inteligentní thriller tady už dlouhou dobu chyběl (okamžitě se mě vybavuje Hoblitův Prvotní strach). S divákem se ani tady nehraje férově a tak se postupně rozplétá příběh, který se zpočátku zdál býti naprosto křišťálově jasným. Jude Law dokazuje že určitě ještě nepatří do starého železa a jeho podání houževnatého psychiatra je po delší době hodno potlesku ve stoje. (11.04.2013)

Na facebooku bych si označil Soderbergha jako :"Je to složité." Jednak jsem si Vedlejší účinky pletl s Vyměřeným časem, Správci osudu a malinko i Zdrojovým kódem (nevim proč 😀). Jednak mi něco od něj sedlo, ale pak je tu třeba Zkrat, u kterého jsem málem i navzdory nabitému obsazení umřel nudou. Obsazení je vůbec takový menší trademark, jelikož si tento rejža vždycky obsadí zajímavé herce. Side Effects klamou hned několikrát tělem a servírují nám poněkud těžkotonážní drama, říznuté thrillerem, u něhož mi chvilku trvalo se naladit na tu správnou strunu, ovšem v druhé půlce už si mě slavný tvůrce získal a byl jsem pevně napnutý, jak to vlastně dopadne. Ono rozuzlení na mně zas takový dojem nezanechalo, spíš jsem se jen tak nechal nést příběhem a prostřední část mě zkrátka bavila nejvíce. Dovedu si představit, že si dám film za pár let znovu když jsem se mu tak dlouho vyhýbal. (27.08.2017)