Ona

Mám rád své Windows, ale na Samathu nemají. Poměrně originální počin ztrácí body svou roztahaností (něco se určitě vypustit dalo), ale jinak potěší jak romantickou tak vědátorskou duši. Phoenix hraje skvěle Scarlett Johansson má zajímavý hlas (když divák konečně nečumí na její dokonalé tělo, konečně to vynikne). Vrstevnaté poselství (v obou rovinách) mě potěšilo a po filmu i nutí diváka přemýšlet (nad svým operačním systémem). (06.02.2014)

Nevím jaké bude Transcendence, nicméně věřím tomu že vztah mezi člověkem a počítačem asi těžko někdo popíše lépe než Spike Jonze, který se na celou záležitost nahlíží velmi netradičně, jak jsme u něj pochopitelně zvyklí. Poprávu jeden z nejlépe hodnocených filmů za rok 2013. Chybělo mě více emocí a vypjatých scén, nicméně, příběh ze sebe dokáže vyždímat poslední kapku a prakticky vše na co člověk jen pomyslí se zde odehrává. Sex člověka s počítačem? Proč ne? :) 70% (04.05.2014)

Marně se pokouším deflorovat počítačový operační systém již od doby slavného MS-DOS a tak jsem rád, že v tom nejedu sám. Nicméně jsem si přitom chtěl užít víc zábavy, než jakou mi smutně osamělý Theodore se svým "ušním" vztahem mohl poskytnout. Zkrátka to bylo celkem zajímavé, ale také zdlouhavé a kdo se chce nudit, ten si k tomu prostor mezi filmovými okénky určitě dokáže najít. (26.08.2014)

Je to dosť dobrá mierne sci-fi ladená romantická dráma. Má zaujímavý príbeh o mužovi, ktorý práve prežíva nešťastné obdobie, keďže sa rozvádza so svojou životnou láskou, čo samozrejme má na jeho citlivú povahu dopad, ale keď sa dozvie o novej zaujímavej technológii, špeciálnom operačnom systéme predstavujúcom samostatnú mysliacu osobnosť, rozhodne sa ho vyskúšať. Táto nová žena v jeho živote mu až prekvapivo sadne, dokonca sa do nej aj zamiluje a vytvoria pár, ale kvôli netradičnosti ich samozrejme čakajú aj nejaké problémy a ako každý vzťah, aj tento má svoje pekné, ale aj smutné chvíle. Spracovanie sa mi páči, zápletka už na prvý pohľad pôsobí dosť zaujímavo a netradične, ale predsa len som sa trochu obával výsledku, čo nakoniec našťastie vôbec nebolo potrebné. Dej síce nepôsobí až tak originálne a nápadito, ako by mohol, no to ma vôbec nemrzí, tvorcovia sa to rozhlodli pojať skôr takým uveriteľnejším spôsobom a vyšlo to aj tak dobre. Hlavný hrdina si ma získal už od začiatku, ale perfektne zvládnutá je aj celá tá tématika ohľadom operačných systémov a samozrejme hlavne konkrétke jeho novej priateľky, pričom ich vzťah pôsobí v rámci možností až prekvapivo normálne a hlavne zaujímavo, takže som bol po celý čas zvedavý, ako sa bude vyvíjať. Dej obsahuje viacero prvkov, ktoré si ma získali, hlavne priateľský vzťah s dlhoročnou kamarátkou, veľkým plusom je skvelá, až taká melancholická atmosféra a sadli mi aj tie zmeny nálad, keďže sa tu pomerne často striedajú sekvencie plné pozítívnej energie a až takých depresívnejšie ladených, pričom práve tie sú ešte lepšie. A tak ma to po celý čas dosť bavilo a na konci ešte poteší aj vydarený záver, ktorý som teda nečakal. Herecké obsadenie je výborné, Joaquin Phoenix tu má množstvo priestoru a našťastie to zvládol prvotriedne, k tomu sympatická Amy Adams a okrem nich tu už vlastne nikto nemá viac priestoru, ale potešia ešte Olivia Wilde a Rooney Mara v malých úlohách. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, príjemná vizuálna stránka, výborná atmosféra, všetko funguje úplne ideálne a tak tu nemám čo vytknúť. A nesklame ani hudba. Takže som dosť spokojný, veľmi príjemný film bez výraznejšej slabiny. 77% (02.05.2014)

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)