Réžia:
Lucio FulciKamera:
Sergio SalvatiHrajú:
Jennifer O'Neill, Marc Porel, Gianni Garko, Evelyn Stewart, Elizabeth Turner, Luigi Diberti, Gabriele Ferzetti, Jenny Tamburi, Bruno Corazzari (viac)Obsahy(1)
Žena inspirovaná svou jasnovideckou vizí rozbíjí ve svém domě stěnu, aby zjistila, že vize byla pravdivá a nachází za stěnou mrtvolu. Následně se se svým psychiatrem snaží objevit pravdu. Kdo je ta mrtvola zazděná u nich v domě a kdo ji tam dal? (Chatterer)
Recenzie (82)
Síce bez veľkých žánrových excesov (ako sú toporní herci, škrípajúci strih a dialógy), no inak dosť nezvládnuté giallo z dôvodu deravého scenára, ktorý je celý postavený na víziách hlavnej hrdinky (čo je inak celkom inovácia v rámci žánru) . Nehovorím, že z niečoho takého nemôže vzniknúť dobrý horor (napr. Don't Look Now), ale je to príliš veľké uľahčenie práce a tvorcovia majú vtedy tendenciu sklzávať do zjednodušených vzorcov. A to je presne problém Sette note in nero - ak by ten príbeh nemal nadprirodzenú líniu a musel by ten príbeh vyrozprávať inými metódami, bol by oveľa zaujímavejší a prekvapujúcejší. Takto je to iba jedna veľká zívačka. ()
Tak tohle giallo je velmi podařené! O hororu se tu podle mě moc nedá mluvit, takže to žánrové zařazení je zkrátka mimo, i když je giallo hororový subžánr. Zvuky temna je v první řadě italská detektivka stavící svůj děj na vizi hlavní hrdinky, která zobrazuje zavraždění a zazdění jedné oběti přímo v jejím bytě. Touha znát pravdu ji zavede k větvícím se důkazům a stopám, které vás možná nemile překvapí jako ji samotnou. Chce to jen se malinko přenést přes pomalejší rozjezd, ale pak už se od toho nejde moc odtrhnout. Detektivka, u které jsem zhola nic nepostrádal. ()
Ono to napínavé je, ale jen do určité chvíle, protože pak víme, co víme, a vlastně jen trpně čekáme na konec, kdy se projeví to, co víme, že víme. Navíc mi tam vadilo pár logických nesrovnalostí a mohlo to mít i temnější atmosféru - dalo se z toho vydojit daleko víc. Škoda, že to nenatočil Luigi Bazzoni. A to závěrečné vysvětlování bylo až moc překotné a zamotané, takže jsem si to musel pustit víckrát, abych aspoň zhruba pochopil, oč šlo. ()
Mysteriózní detektivka cinknutá decentním hororem s excelentním závěrem prostá vyhřezlých očí a jen s několika deci krve. Fulci překvapil hned dvakrát, skutečným příběhem a minimem pro něj téměř typického gore. Jednání hlavní hrdinky sice chvílemi postrádá hlavu, na druhou stranu to vyvažuje slušnou patou svých krásných očí. Stále přemýšlím, zda bych při nálezu mrtvoly v manželčině domě nejprve zavolal manželce nebo policii a jestli je možný vměstnat člověka do otvoru zvíci tak padesát na výšku, čtyřicet na šířku a max. třicet na hloubku tak, aby sledoval mou zednickou práci téměř zpovzdálí. Na první otázku si snad nebudu muset nikdy odpovídat, manželka nemá dům, a druhou musím s někým vyzkoušet, nedá mi to spát. ()
Inteligentne napísané a inteligentne nakrútené giallo, ktorým Fulci presvedčil publikum, že je vynikajúci tradicionálny režisér, aby vzápätí provokatívne stavil na iné kvality s inými hodnotiacimi kritériami. Po tomto "dokonalom" filme sa totiž vybral cestou archetypálnej hrôzy (1979-81), kde na rozdiel od gialla nie je dôležitá ani totožnosť vraha ani vrah samotný. Jednou z podstatných rekvizít pri dešifrovaní zápletky v "Sette note" je Vermeerov obraz "Ľúbostný list", ktorý výrazne určuje i vizuálne riešenie viacerých scén. Vermeer ako majster sústredenej kontemplácie deizujúci to, čo je všedné, nepodstatné alebo kvázi nepodstatné sa zdá byť v príkrom kontraste s filmovým dielom, pri sledovaní ktorého tepová frekvencia diváka často vyskakuje nad 75. To sa však len naozaj zdá. Fulci totiž takisto používa veľavravné obrazy v obraze, indiskrétne pohľady do cudzieho súkromia, vstupy z prítmia do svetla a naopak, geometrickú štylizáciu (v poslednom zábere dovedenú do čistej abstrakcie) a zrejme i mnoho ďalšieho. Majstrovsky je zrežírovaná scéna v obrazárni, kde čierne siluety hlavných hrdinov korešpondujú s jediným čiernobielym obrazom medzi farebnými - reprodukciou spomínaného Vermeera. "Sette note" je brilantné psycho, ale na najlepšie Argentove mystériá nemá. ()
Galéria (12)
Fotka © Rizzoli Film
Zaujímavosti (2)
- Scéna z úvodu, při které se padající ženě tříští obličej o útes, je shodná s se scénou, kterou Fulci použil již v Non si sevizia un paperino (1972). (baronGrga)
Reklama