Cold Skin

Nedá sa uprieť istá dávka atmosféry, ktorá smerom ku koncu gradovala, ale obsahová stránka toho divákovi veľa neponúkne. Vzhľadom na to, že tu nie sú žiadne gore scény a ani nič ďalšie čo by dokázalo hororovo nadchnúť, tak to bol problém. Jediné oživenie prinášali so sebou tí morskí tvorovia keď útočili na maják. Na druhú stranu ale, hoci tu nehralo veľa hercov, dokázali svojimi postavami zaujať, hlavne ten správca majáku bola zaujímavá a odporná persóna, hnusný ako kozie bobky v polievke. Priemer. 60/100 (10.04.2018)

Atmosfericky příjemná věc, navíc režíjně a technicky fakt na vysoké úrovni. Pochmurnost prostředí, osamělý maják, začátek dvacátého století, počáteční tajemno. Všechno O.K. Co je to ale platné, když mistr Gens neměl k dispozici lepší scénář. Cold Skin neví, jestli má více strašit, nebo řešit podivnou milostnou linku. Herci jsou v pohodě, ale kdyby mi to celé nepřipomínalo del Tora, bylo by to lepší. (28.11.2018)

Xaviera považuji za neuvěřitelně inspirující bytost a dalo by se říci, že právě on mi před třemi lety v Cannes ukázal směr cesty směřující k hororové režii. Dmul jsem se pýchou, když obdivně hovořil o mých ohromujících znalostech hororové teorie, čemuž hned vzápětí učinil přítrž výrokem, že unce praxe je důležitější a prospěšnější než kilogramy teorií. Klaním se Xavierově moudrosti, ale jakožto hororový expert musím konstatovat, že v případě Cold Skin mělo raději zůstat pouze u teorie. Exekuce se totiž vůbec nezdařila (přinejmenším v rámci standardu kvality, který od Xaviera očekáváme). Pinolova knižní předloha oplývá velkou mírou násilí a sexuální brutality, což Xavier kupodivu až tak nereflektuje a naopak sází na přemíru poetičnosti, která vůbec není vlastní jeho dosavadní tvorbě. Snímek působí neskutečně rozvlekle a hororovým divákům ho v žádném případě nemohu doporučit. Vím, že Xavier je velkým fanouškem Pinolovy knihy, a prostřednictvím Cold Skin chtěl zkrátka její příběh sdílet s námi. A spolu s tím si i ohmatat nové postupy a nadobro se vymanit ze zavedené škatulky. To je třeba ocenit, ale ve výsledku za pouhé dvě hvězdy. (17.04.2018)

To takhle jednou na skoro pustém ostrově voprcal ožralej námořník, po litru rumu, makrelu a pustil jí s hubou plnou semene zpátky do oceánu. Výsledkem je zcela novej živočišnej druh, co vypadá jako plešatej avatar po lobotomii. Že se mlíčí třelo skvěle jasně dokazuje noc co noc, kdy se ostrov plní hromadou potěru, kterej dobejvá maják místního šviháka Grunera. Do tohoto krásného světa připluje Friend, co chce na ostrově celej rok studovat větry (nemyslím jeho větry ale vzdušný větry) . Hned první večer zjistí, že je něco špatně, druhej večer už je kolosálně na píču a třetí večer už bydlí v majáku u Grunera, kterej má jednu na pohled šukézní polorybu (Aura je kočka i s mejkapem) které dost často brousí rybinou páchnoucí lasturu. Netrvá moc dlouho a poloryba přijde šukézní i Friendovi, však kdo neprcal holohlavou mořskou (ne)pannu jako by nežil. Její modrý soukmenovci dále páchají noční ataky a nálada v majáku jde čím dál víc do prdele. Jak to začne smrdět milostným trojúhelníkem, je jasný, že o ploutev princezny a půl majáku se bude tvrdě bojovat. Nebo taky ne. (22.08.2018)

Sci-fi thriller ze Španělska, těšil jsem se neskutečně. Super tajemnej ostrov, jedna chajda, jeden maják, dva lidi, už jenom odhalovat, jaký tajemství se tam skrývaj. Atmosféra byla skvělá, celkem brzo se tam začaly objevovat chladný tváře a šlapalo to. Ale najednou byl konec a zjistili jsme, že toho vlastně o moc víc nevíme. Obrovskej potenciál se v tom skrýval, ať už na pořádnej zvrat nebo na zodpovězení pár otázek. Přišlo mi to dost nedotažený do konce. Ti, co tomu dali 5 hvězd, v tom asi našli něco, co tam ani nebylo. Za takhle ,,otevřenej" konec tomu přece nikdo nemůže dát plnou palbu. (27.04.2018)