Komorník

Zpočátku jsem se vyděsila, že půjde o další dávku multikulturalismu a politické korektnosti, které média za poslední léta zcela zdiskreditovala. (Dnes v podobných podmínkách a opovržení pracuje mnoho zaměstnanců, bez ohledu na barvu pleti.) Ale děj nabíral na obrátkách a bavil mě. Příběh malého chlapce, který přišel o oba rodiče a postupně se vypracoval až do Bílého domu. O fungování Bílého domu jsem se ledacos dozvěděla, o 7 amerických prezidentech, kteří se vystřídali za 30 let působení Cecila Gainese v roli komorníka, taky. Také o tom, jak vypadá skutečný rasismus a že je dobře, že byl vymýcen. Hodnotím nadprůměrně. (12.01.2014)

Podle mého názoru kvalitou Komorník výrazně převyšuje jiný snímek z roku 2013 zabývající se tématem rasismu, a sice baseballové 42. To má dokonce vyšší hodnocení, ale přitom nabízí daleko více „tendenční“ pohled na rasovou diskriminaci. Oproti tomu Komorník není v tomto tak černobílý, nabízí totiž dva ne zcela stejné pohledy. Jeden patří Cecilu Gainesovi, který pro svou rodinu vybudoval něco, o čem jako kluk na jižanské plantáži ani nesnil. Druhý pohled je pohledem syna, který nemá tušení, čím si jeho otec musel projít a svoje postavení ve společnosti vnímá jako silně neuspokojivé. Otec nedokáže pochopit radikálnost synových názorů, protože sám se v dětství potýkal s rasismem v mnohonásobně syrovější formě a pro svého syna přeci vytvořil prvotřídní podmínky (bez dětské práce a s umožněním vzdělání). Sám se však s rasismem setkává denně přímo u nejvyšších představitelů země. Film nemusel být na konci tak melodramatický a Obamu mohli vynechat, nijak by tam nechyběl. Jinak se ale jedná o mimořádně zajímavý pohled na problematiku amerického rasismu. Nelze opomenout skvělé herecké výkony, v čele s Forestem Whitakerem a Oprah Winfrey, které doplňují další prvotřídní afroameričtí herci Terrence Howard, Lenny Kravitz a Cuba Gooding Jr. Film zpestřuje i obsazení amerických prezidentů (Robin Williams, James Marsden, Liev Schreiber, John Cusack, Alan Rickman). (27.01.2014)

Komorník je skutočne komorným príbehom jedného černocha, ktorý mal to šťastie, že obsluhoval toľkých amerických prezidentov. Žiaľ, zo zákulisia sa dozvedáme veľmi málo a stále sa rieši len rasizmus, po dvestotridsiaty krát to isté story. Whitaker sa síce snaží, ale ostatní to dávajú dole, predovšetkým jeho neznesiteľná žena. A ešte ako tam hodnú chvíľu riešia, či si môžu medzi sebou hovoriť neger, no doteraz si to navzájom stále hrdo hovoria. Kto má z tých černochov vyjsť? (27.12.2016)

Zbytočne natiahnutá minutáž a vŕtanie sa vo viacerých problémoch naraz vyznelo príliš nudne. Namiesto dôkladného životopisného podania komorníka dej skáče hore dole od osudu syna k osudu otca, až sa z filmu stáva propaganda na odkaz M.Luthera Kinga. Ak to malo vyzerať ako film malo to mať podobnú formu ako film Divoký Django, alebo Farba citov. Nakoniec najtrápnejšie použitá fráza bola, keď černoch hovoril černochovi neger. 10% (23.03.2014)

Komorník mal všetky atribúty veľkej oscarovky (v titulnej úlohe uznávaný charakterový herec, jeho ženu hrá slávna televízna moderátorka, v rolách prezidentov sa objavujú známe mená, dej sa odohráva naprieč desaťročiami, je o rasizme a vzájomnom rešpekte a úcte), ale iba teoreticky. Prakticky je to veľmi slabé, nudné a Whitaker, za bežných okolností veľký sympaťák, mi pripadal nesympaticky (a keď hrá dôchodcu, vyzerá ako z paródie Leslieho Nielsena). Z deja vypadávajú dôležité okamihy, aj postavy. To, čo zostalo, je spravidla rapídne nezáživné. Najlepšie je to v momentoch ukazujúcich bežné povinnosti v Bielom dome. Tu je síce povrchný a väčšinou ide o sled nesúvisiacich scénok (WC, atentát na JFK), ale stále lepšie, ako sledovať depresívnu manželku závislú od alkoholu a depresívneho syna u Čiernych (depresívnych) panterov. (07.01.2017)