Nymfomanka I.

Sláva Trierovi, že si trúfol sfilmovať tak nepohodlnú tému, ktorá každého zaujíma, ale málokto by na ňu nabral odvahu. Buďme radi, že sa do nej pustil tvorca s takou scenáristickou a filmárskou gráciou. Ktorému inému by v tak explicitnom filme, ktorého už zostrihaná kinoverzia obsahuje hard-core zábery, hrali hollywoodske hviezdy? (možno ešte Hanekemu) Dialógy, vedenie hercov, pointovanie sćen, atmosféra, to všetko tu šľape na jednotku. Nymfomanka je film pre dospelých divákov, ale nie pre jeho obnaženosť. Čím viacej toho o sexe viete a čím viacej máte skuseností a prežitkov, tým viacej z neho pochopíte. Je to film psychologicky skúmavý, vážny a smutný, ale rozprávaný s vtipom, skrz metaforické prirovnania. Definícia polyfónie je jadrom filmu a rammstainovské deja-vu do Lynchovho Lost Highway jeho korením. Som zvedavý na dvojku a ěste zvedavejší na full verziu, ktorá má už teraz vyhradené miesto v mojej poličke zásadných filmov. (31.12.2013)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)

Netradiční komedie pro hipstery, jejíž hlavní hrdinka vypadá jako starší verze Christiane ze známého filmu My děti ze stanice Zoo. O šukání zde jde spíše až v druhé řadě, mnohem spíše si prostě Trier zase jede v tom, co ho baví, a chodí na to lidi, který to baví též - takhle simple to je. Soudě dle dnešní premiérové projekce v totálně natřískaném Aeru takových lidí není málo, ale osobně se k nim moc nepočítám. (26.12.2013)

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)

Veľká kopa kecov, ktoré sa snažia tváriť hrozne múdro. Úvod bol naozaj hrozný. "Už ako dvojročná som objavila svoju kikinu...". Pripomenulo mi to obvyklú ďakovnú reč laureátov Nobelovej ceny: "Už ako dvojročný som vedel, že Zem obieha okolo Slnka..." Ženská príde ku chlapíkovi do bytu a začne mu rozprávať o svojej večne hladnej kikine. Naozaj "intelektuálne" dielo hodné pána Triera. Ďalej film ani nemá cenu komentovať. Len hŕba táranín, ktorá sa strieda s milostnými dobrodružstvami jednej ženy. Vlastne to dosť pripomína remake Jozefíny Mutzenbacher (1978), podotýkam dosť nepodarený. Nebolo to ani tak dejovo zaujímavé a ani tam nebolo toľko sexu. Jediné čo stojí za zmienku a trocha vyniká je hodina botaniky, náuka o rybolove a vysvetlenie používania mušiek na rybárčenie a jedna jediná podarená humorná scénka s Umou Thurman. Pán Trier asi zase niekam hlavou narazil a ešte to stále nerozchodil. 35/100 (21.04.2014)