Dvanásť rozhnevaných mužov

Jen přemýšlím, proč si Friedkin chtěl zkusit tuhle inscenaci natočit. Dokazovat si nic nemusí, film z roku 1957 byl skvělý, nic nového tento snímek nemohl přinést, takže mi poněkud uniká důvod jeho vzniku. Jak mám vlastně ohodnotit skvělý, ale možná zbytečný film? Kvůli replice "nechte ho žít" prostě zbytečný být nemůže, celý závěr je krásně emocionální, takže se povznáším nad to, že se jedná "jen" o remake. (07.05.2019)

Kdo měl to hrozné štěstí vidět staršího bratříčka, tak se zcela jistě nevyhne srovnávání. Propastný rozdíl lze postřehnout snad pouze v hereckém obsazení a výkonech. Nechci nijak snižovat zdejší výkony, které byly taky fantastické, ale s partou kolem Fondy se to přeci jen rovnat nemůže. Dialogy jsou opět bravůrně napsané. Byl by docela průser kdyby nebyly, jelikož kromě nich film pranic nenabízí. Já si na nedostatek emocí nemohu stěžovat. Já se dojmout zase tak snadno nenechám, ale tohle je prostě tak krásný a lidský příběh, že mi srdíčko hodně poskakovalo. Rozhodně remake, který se za sebe nemusí stydět a ukrývat se někde v rohu. Pokud si však někdy v budoucnu budu chtít zážitek zopakovat, a to rozhodně budu, tak sáhnu po starší verzi. (13.08.2014)

Hodně působivé drama, které stojí na dvanácti mužích a scénáři, odhalující další a další důvodné pochybnosti v jednom, na první pohled docela jasném, soudním případu. Pravda, již po několika minutách jsem tušil jak to dopadne, ale to kouzlo filmu je někde jinde. Je to především v hlavních postavách, jejichž zprvu přesvědčené názory dostávají postupně větší a větší váhu pochybností, a to jak k tomu dochází je dobře atmosfericky gradováno až k samému konci. Plný počet nedám jen ze dvou důvodů: 1) Ty postupně vyvracející úvahy jsou podávány hrozně na oko a až s neuvěřitelnou přesností s okolním děním v místnosti. 2) Herecky je toto drama na vysoké úrovni, ale o to snadněji lze pak poznat těch pár jmen, které výkonnostně nestačí například takovému Lemmonovi či Scottovi. Celkově se mi to však hodně líbilo, i když verze z roku 1957 je při porovnání o něco lepší. 80% (05.02.2010)

Tv verzia, ktorá rozhodne nerobí hanbu svojmu kultovému predchodcovi. Dokonca by som povedal, že práve naopak. Táto nenápadná zato verná (doslova) napodobenina je ešte o kúsoček dotiahnutejšia, čo sa týka postáv. Prítomnosť afroameričanov v jednotlivých charakteroch dodáva zápletke, a vôbec dialógom, istú váhu. Popri tom všetkom každá postava má jasne vykreslený charakter, a na nikoho sa oproti o pol storočia staršiemu bračekovi nazabúda. Celý dej je síce na vlas rovnaký, navyše i jednotlivé charaktery sú na jedno bydlo, pričom ich predstavitelia sedia na tých istých miestach. Rozdielov je len veľmi málo, čo je pochopiteľné, avšak ten pomyslený "upgrade" je určite v tých najsprávnejších scénach. Niekto by mohol tento snímok nazvať plagiátom, no pre vyššie spomenuté dôvody a pre jasnosť kvalitného príbehu, ma to v celej jeho dĺžke ani len nenapadlo. Je chvályhodné, že i televízia, neznámy herci a zabudnuteľný režisér dokážu vyrukovať s tak kvalitnou drámou.A preto verím, že prípadný pocit z plagiátorstva v tomto prípade každý s radosťou pominie.... (11.11.2009)

Menší dilema nad výslednou volbou v mém hodnocení. Protože Lumetovu adaptaci z roku 1957 dobře znám. Je pěkné, že si režisér Friedkin ještě našel po 20ti letech od svého majstrštyku Mzda strachu (1977), provázejícího bohužel těžký osud a obrovský kasovní propad, látku k dalšímu výbornému dramatu. Jen tápám, zda skutečně muselo jít zrovna o notoricky známou divadelní hru, slavnou již i díky notoricky známému staršímu filmu. Proč Friedkin nezapátral třeba po nějakém méně známém kusu se soudní tematikou či nezpracovaném soudním případu... Ať už je to jakkoliv, jde o po všech stránkách kvalitně odvedený kousek, plně reprezentující sílu a potenciál televizních dramatických inscenací. Herecké výkony (zejména Jack Lemmon verzus George C. Scott coby protichůdně stojící porotci) a silný scénář zde vytvářejí i v minimálním rozpočtu maximální zážitek. Napínavý, mrazivý i fascinující to pohled do dění zákulisí soudního procesu, nejednoznačného zločinu i lidského jednání a psychiky v závažné situaci. Kamera zabírá dění převažně v jedné místnosti poměrně dynamicky, a celkové pojetí mi přijde snad i o něco civilnější, než u Lumeta. Fakt, že se tu v mírně aktualizovaném pojetí objevují postavy rozdílné nejen charakterem, ale již i rasou nebo věrovyznáním, nemusí být jen nutnost politické korektnosti, klidně i drobnou přidanou hodnotou. Nadčasovost a poselství tohoto snímku ke mne spolehlivě dolehly. Já hlasuju nevinný – pokud jde o odsouzeného chlapce v příběhu, rovněž tak pokud jde o tento snímek, který zde někdo v komentáři označil za plagiát. 90% (Filmová výzva 2019: Snorlax) (21.09.2019)