Carol

Film o skrývaných citech příznačně volí estetiku založenou na precizním, ale sešněrovaném zevnějšku. Zdánlivě tuctově škrobené záběry tu ale jsou rozrušovány až wong-kar-waiovskými momenty, které nám nabízí vzácný a křehký vhled do nitra postav, když navzdory hlučícímu okolí nechají svou mysl zasněně plynout tam, kde chtějí být. Je příliš snadné "Carol" smáznout jako jen další klasickou romanci o lásce navzdory všemu. Todd Haynes se svými spolupracovníky stvořil dokonalé zpřítomnění drásavého napětí, kdy si postavy převážně kvůli době a jejím předsudkům, ale také prostě kvůli svému okolí, směřování životů i z vlastní opatrnosti a obav, nemohou vyjevit své city. "Carol" se tak stává romantickým dramatem postaveným na odměřených vzezřeních a maskách, které ale stejně jako postavy mezi sebou udržuje i film před diváky. Za každým zdánlivě nezúčastněným pohledem se přitom skrývá tiché toužení i sužující nejistota, které o to silněji prolamují letmé pohledy či doteky. Proto také zásadní roli ve vyprávění hraje dramaturgie, která vyzdvihuje trvání oněch klíčových okamžiků, kdy hlavní dvojice může společně sdílet jeden okamžik v onom nepřejícném světě. (26.03.2023)

Je to taká komorná dráma s pokojnou ba až pokornou atmosférou, ktorá si vyslovene pýta Oscara ale mňa nejako extra nezaujala. Mám z nej presne taký istý pocit ako z minuloročného filmu ktorý mal podobné ambície. Bola to snímka Selma. Tvorcovia nič neriskovali, s ničím neexperimentovali, jednoducho išli na istotu a nič nehrotili. Príbeh o dvoch lesbičkách, jednej vydatej milfke a mladej predavačke, musel v 50-rokoch vyvolať neskutočnú kontroverziu a rozohniť otázky sexuality v populácií. Možno keby film prišiel o pár desaťročí skôr, mohlo to byť kontroverzné aj v kinematografii. Takto však neprekvapí určite nikoho, minutáž nám ubieha pomalým krokom, a až na pár nežných dotykov to je v podstate existenciálnejšia dráma o hľadaní samého seba kde v skutočnosti nikto sám seba nehľadá. Tak ale pozerať sa to dá. Nieje to vyslovene zlé, len viacmenej nie určené pre mňa. (22.12.2015)

Film je velmi podobný své knižní předloze, což znamená, že první polovina se dost vleče a je zdánlivě o ničem a ta druhá se trochu rozjede a nabízí hodně zajímavý příběh. Todd Haynes se s tím popasoval se ctí, ačkoli to, co v knize tolerantnějšímu čtenáři projde (tj. dlouhé popisy a vhled do psychologie postav), ve filmu nefunguje a celý tak působí zdlouhavě a chvílemi i nudně. Haynes si ovšem pomáhá takřka dokonalou dobovou výpravou a atmosférou, z níž je takřka hmatatelné, že románek, který se zde odehrává, nemůže společensky projít. Naštěstí se mu podařilo film výtečně obsadit, protože Cate Blanchettt i Rooney Mara jsou naprosto famózní, své postavy znají skoro dokonale a dávají najevo i ty nejmenší emoce, které cítí a v neposlední řadě mezi nimi funguje přesně taková chemie, která by probíhat měla. Zásadními problémy tak zůstávají délka, která je vzhledem k roztahané první polovině trochu přestřelená, a především tempo, které je extrémně a zbytečně pomalé a ze sledování činí náročnější zážitek, než by bylo záhodno, což je u tohoto příběhu opravdu škoda, protože určitě nejde o lacinou červenou knihovnu, jak tu mnozí píšou. Jen by v tomhle případě neškodilo pojmout celý film trochu "user friendly". 60% (18.04.2017)

Je to takové...nevím, jak to přesně popsat...těžké, nejednoduché, podlouhlé a čekající....Rooney je chameleon a v jednu chvíli jsem si myslela, že se dívam na Audrey Hepburn :) Cate mi tu přišla taková jiná - jakoby dospělá :D :D Což je ironie, jelikož byla rozhodně v mnoha filmech "dospělejší". Film vyniká úžasnou hudbou a tématem, které by i doktor vyléčil :) Aneb v 50tých letech se dalo všechno vyléčit :D :D Každý, kdo někdy miloval a věděl, že nemá - jelikož to není dobrá volba v případě té osoby - porozumí tomu "trápení", kterým si hlavní představitelky procházejí....Oscarově to nevidím...Max. Cate a to už jen tak z donucení...Ale je to rozhodně film na zamyšlení, jelikož téma přijímání lidí, jací jsou - to je vždycky tématem hovoru v "dobré vyšší společnosti" :) (01.02.2016)

Atmosférou retro kulís a plíživej snímacej statickosti by Carol mohla vyvolávať lepšie časy Stvorených pre lásku (2000), alebo trebárs čiernobielych klasík Davida Leana a Maxa Ophulsa. Avšak vybrala si tému a spôsob spracovanosti, ktorý ma nezaujme, skôr odpudí a čo je najhoršie - "unudí". Nemá dostatočnú vnútornú vzpruhu, nevyvoláva paralelný svet ani potrebné impulzy, ktoré by v inak neokatých bežnostiach rozprávali fascinujúci príbeh. Ide o skôr také chabé vylíčenie tabuizovaných proklamácii a náklonnosti nehy, ktorá nemá čím a ako nadchnúť. Btw, zazrel som zoznam najlepších snímok podla Sight and sound (ktorý sa venuje zväčša klasikám z minulého storočia), ktorý pri zostavovaní filmov roka 2015 spomenul Carol hneď za Assassin. Ak majú byť takéto filmy skutočným best of art a diváci im prepadnú po "časovom odklone", tak zbohom modernému filmu, ktorý sa čo do porovnania s časmi 40-tych až 70-tych rokoch nemá šancu zrovnávať. Nie je to o Carol, ale o celkovom trende. (21.06.2016)