The Green Inferno

Mám rád staré kanibalské filmy a přestože nepovažuji Eliho Rotha za nějak skvělého režiséra, docela jsem se na tento film i těšil. No a vyplatilo se? Popravdě jsem z tohoto kousku dost v rozpacích, protože jsem očekával něco jiného, než se mi nakonec dostalo. Zvláště pak režisérův přístup byl dost zvláštní a narazil jsem tu na několik věcí, které se mi vůbec nelíbily. Hlavně první polovina filmu mi lezla vyloženě na nervy a dost jsem se u ní nudil. Zdlouhavé dialogy o ničem a rádoby vtipný humor – přesně tohle u hororových filmů moc nemusím. Navíc mi taky přišlo, že Eli snad ani nevěděl, co chce vlastně točit. Parodii na kanibalské filmy, nebo jejich dosti odlehčenou formu…To ví asi jen on sám, ale já moc spokojený nebyl. Teprve druhá polovina sebou přinesla i toužebně očekávané násilí, ale i to zde bylo dost „přízemní“. Žádné masakry zvířat, jen jedno povedené rozčtvrcení těla a propíchnutí větví při pádu letadla – to je sakra málo. Navíc mi většina postav byla krajně nesympatická, takže jejich postupná eliminace mi přišla víc než vhod. Jediným štěstím bylo, že se tu a tam přece jenom vyskytla docela povedená atmosféra, jinak bych Green Inferno odstřelil rovnou do odpadu. Když už nic jiného, tak Lorenza Izzo je kus pěkné ženské a ani se nedivím, že jejímu kouzlu propadl sám Eli Roth a posléze si jí vzal v reálu za manželku. 40% (23.07.2017)

„Domorodý Petře, nepřepepři vepře!“ Oblíbený film aktivistky Grety Thunberg, v němž nám Eli Roth názorně předvede, že zachraňovat deštné pralesy je práce na plný úvazek a že ekologičtí aktivisté musí být v domorodé vesnici pečení vaření. V peruánské školní jídelně si smlsneme na černohumorných kulinářských specialitkách, např. nabílené bělošce, a ochutnáme cynické kecy v kleci, kterými jateční dobytek krmil proradný zmrd. Oceníme i jeho honění péra, kvůli stresu a potřebě „uvolnit napětí,“ s erotickou asfyxií při škrcení nasraným kolegou. EXOTICKÉ OKÉNKO: [][] Kvůli čemu stojí za to navštívit Peru? ## Peruánská tráva je extra silná! Viz známé rčení a gif: „zhulený jak peruánský lidožrout.“ ## Domorodci mají výtvarné umělecké střevo. Asi že jedí hodně umělců. ## Peru je ráj, kde pečení Greenpeace holubi létají do huby. [][] Nechcete-li i vy být létajícími holuby, nevěřte PDA, tedy Peruvian Drug Airlines. Jezděte jen čtyřhvězdičkovou rikšou po Limě. A pozor, důležité! Při brífinku nekoukejte mlsně po Alejandrovi, ale radši poslouchete, co říká: „Hlavně to zase nepoplést! Každý aktivista se řetězem připoutá k jednomu stromu. Ne k jednomu kanibalovi!“ (13.09.2023)

Takže kdo se těší na poctivou nálož gore ve stylu původních Kanibalů, tak bude možná zklamán. Nebo teda gore tam je požehnaně, ale film hraje víc na odlehčenou notu a nebere se až tak smrtelně vážně, což je možná i plus, protože některý ty vážně míněný kanibalský filmy byli taky pěkný kraviny. Eli Roth po Knock Knock podruhé celkem příjemně překvapuje. Teda není to žádná bomba, ale ani neurazí.55% (04.11.2015)

Dlouho očekávanej kanibalskej horor od Eliho Rotha. Klasicky první půlka seznamovací, která by měla minimálně zaujmout, pobavit, ani jedno se nestalo. To díky nesympatickejm hercům, který řešej absolutní blbosti. Jakmile se přesouváme do druhý části v džungli, tak teprv to největší očekávání přijde. Došlo na porcování, krev, všelijaký zvěrstva, ale v rámci mezí. Žádný nechutnosti, což je naštěstí pro mě dobře. Kanibalové jako takový, maskéři odvedli dobrou práci. Dokonce se našla i chvilka na vtipnou pasáž, která nevím jestli se zrovna hodila. Ale celkově, jak kdyby to bylo pojatý strašně odlehčeně. Myslel jsem, že když už se to plánovalo takovou dobu, bude to maso, který se buď bude líbit nebo to schytá ostrou kritiku. (10.11.2015)

Po nulových očakávaniach a potom čo Green Inferno nikto nechcel dva roky pustiť do sveta nakoniec príjemné prekvapenie. Aj keď „príjemné“ nie je pri kanibalskom horore kde sa ľudia porciujú zaživa asi to najvhodnejšie označenie. Každopádne skutočný kanibalský horor z džungle tu nebol už dobrých tridsať rokov, takže minimálne v tomto pôsobí oproti hororovej konkurencii Green Inferno ako malé osvieženie. A keďže kanibalské kúsky patrili vždy výhradne k tej Béčkovej tvorbe, tak ani Green Inferno sa nesnaží o nič iné a táto látka je pre Rothovú zakaždým zámerne Béčkovú réžiu priam vhodná. O príbeh, postavy, dialógy tu skutočne nejde ani omylom. Green Inferno sa snaží sprostredkovať čo najintenzívnejší gore zážitok a minimálne od skvele natočeného pádu lietadla je to veľmi slušná krvavá jazda pralesom s pár znepokojivými gore scénami (prvé porcovanie tučného černocha), vynikajúcimi maskami domorodcov ktoré tomu celému dodávajú na autenticite, s poriadnou dávkou adrenalínu, vo vyváženom tempe a ani raz sa to nesnaží hrať na nič viac než priznaný „brak“. Eli Roth bol pre takúto látku tá najsprávnejšia, ale zároveň aj najhoršia voľba. Nikto iný by z točenia podobného Béčka asi podobnú radosť nemal, no zároveň sa Green Inferno nemôže zbaviť množstva režisérových neduhov, ktoré celý ten gore zážitok neuveriteľne narúšajú. Keby len Eli z tých postáv zase raz zámerne nerobil totálnych idiotov a nesnažil sa tu zahrnúť nasilu humorné scénky (masturbácia na uvoľnenie napätia, hnačka v klietke, zhulení domorodci ...), ktoré však namiesto toho aby boli vtipné sú neuveriteľne trápne bol by som z Green Inferna aj zľahka nadšený. Takto však po pôvodne očakávanom odpade iba fajn krvavé guilty pleasure. Síce asi najlepší horor Eliho Rotha, no vzhľadom na konkurenciu typu Hostel alebo nedávny Knock Knock to veľmi o ničom nevypovedá. CELKOVO: 3* (6/10) (23.10.2015)