San Andreas

Dost špatný katastrofický film, až přespříliš stupidních scén a nezkonale nudná rodinná zachraňovačka. To fakt nejde natočit něco jinýho a ne pořád jet podle této klišoidní šablony? Moc mě to nebavilo, některé pasáže jsem musel dokonce přetáčet, a to moc často nedělám. U pár akčních scén jako např. při udeření tsunami jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. 40% (29.10.2015)

Vše je v tomto filmu gigantické. Zemětřesení, vlny, rty Karly Gugino, svaly Dwejna Johnsona a poprsí Saši Dudário. Tím by se dal omluvit kasting, prostě ať je vše mega. To beru. Jen mě mrzelo, že zase museli lidičky řešit osobní vztahy na pozadí epické katastrofy. Konkrétně rozvod. To nemáme jiné archetypy? Vždyť takový pár jsme měli už ve filmu 2012, ne? Navzdory tomu je ale třeba pochválit, že udatný hrdina nezachraňuje celý svět, na ten zcela nepochybně sere, a jde si jen za svým, totiž zachránit svou dceru. Během jeho snah sledujeme tu největší demolici na filmovém plátně a to ti je taková paráda, že nejde podhodnotit. 3D pecka! Vše ale sráží ten strašlivý patos na konci (nejen), kdy se hrdinové rozhlédnou z vrcholku hory po celé té zkáze a lakonicky poznamenají: "Tak, a co budeme teď dělat?" načež se v dalším záběru rozvine obrovská americká vlajka na rozbořeném mostě jako odpověď a oni na sebe významně kývnou, jakože ví... (08.06.2015)

Už jsem to tu psal u nejednoho katastrofického filmu.. mám je prostě rád. Nevím proč, ale líbí se mi zničená města ať už jde o přírodní katastrofy nebo nějakou apokalyptickou válku... Samozřejmě to mám rád jen jako ve filmu. Nic takového nechci zažít a špatně se mi na to kouká i ve zprávách na Tv byť se to odehrává na druhé straně naší planety... Na San Andreas jsem tedy koukal jen z tohoto důvodu. Hlavní děj točící se kolem mlátičky Johnsna, který létá coby pilot vrtulníku SAR u LAFD a jeho rodinky jsem bral jako nutné zlo. Konečně, už to tu bylo tolikrát... Každý z takovýchto katastrofických filmů má většinou několik základních postav. jednak je to vědec, který na něco přijde (kometa, zemětřesení, tání ledu atd...), pak je to většinou nějaký hero, který věc řeší. Ve většině podobných filmů se hero soustřeďuje na záchranu co nejvíce lidí. Tady je to jiné, záchranář Dwayne zachraňuje jen svoji rodinu uprostřed zbořeného města! :-). A tak sledujeme dojemný příběh rodiny zachránáře, který kdysi přišel o dceru a o druhou nechce přijít. Uvidíme jakým způsobem do rodiny přijde i zeťák a že to s rozvody nemusí být tak horké jak to na papíře vypadá. Dokonce zde bude potrestán i jeden zloduch zbabělec. Ale více již nevyzradím. Jak říkám, já na film koukal kvůli efektům. Nikdy nezapomenu na první vizuální orgie tohoto typu u 2012 (2009), kdy jsem poprvé s pusou dokořán zíral co dokáže nadupané písíčko ve štábu filmařů. Tady je to ještě om pár levelů dál. Doba pokročila a HD možnosti jsou neomezené. Takže co se týče oné zkázy, byl jsem nadšen. Konec je samozřejmě stejný jako u všech těchto filmů - plný patriotismu a nadšení. Dávám 3 stupně Richtera. * * * (11.10.2015)

Odhadem 6x přepsaný scénář, který následkem toho není schopný udržet ani náznak konzistence / gradace v obou liniích (rodina / seismolog). Otřesné dialogy, herecké výkony z Gumáren Púchov, triková stránka přesně taková, jaká se dá za 100 milionů dnes pořídit, režie lunaparková. Pro 4DX kino to jako tech demo může fungovat, jako film hodnotím jednou hvězdou jen za náznak zajímavé ideologické linie, v níž hraje roli takřka šokující sobecké soustředění muže, zodpovědného za záchranu druhých, na svou rodinu. Už dlouho tu nebyl tak striktně individualistický katastrofický film, který by obnovu Ameriky kladl čistě na bedra schopných jedinců, kteří bojují jen svoje soukromé války. Bohužel i tahle zajímavost slouží čistě pro zasmání. Tenhle film je rozbitý jako svět, který zobrazuje. Zemětřesení přichází jako boží trest, když už si postavy nemají co říct. A to je v případě San Andreas podstatě furt. Na mé Richterově škále blbosti čistá desítka. (28.05.2015)

San Andreas selhává ve své narativní nerozhodnosti, první třetina totiž diváka připravuje na úplně jiný film, následujících osmdesát minut je pak nutně zklamáním. Prvních čtyřicet minut slouží k vytvoření několika narativních linií a představení sítě vztahů, čímž budí dojem, že bude pracovat podobně, jako například Skleněné peklo nebo Den nezávislosti. Tedy katastrofické filmy s širokou (a důsledně motivovanou) sítí provázaných vztahů a narativních linií, které se vzájemné rytmizují, stupňují napětí či komplikovaně předávají důležité informace. Oba zmíněné filmy jsou fenomenální narativní systémy, San Andreas však (znatelně menší) síť vztahů nevyužije a začne ji hned po úvodních čtyřiceti minutách redukovat. Zůstávají jen monofunkční (krátkodobé) náznaky a dvě (vzájemně se prakticky ignorující) narativní linky, z nichž jedna vlastně nikam nesměřuje a její funkce jsou značně banální. Konkrétněji zde. (09.02.2017)