Topiaci sa stebla chytá

Jeden z nejlepších Funesových filmů!! Skvělá oddechová zábáva se spoustou skvělých vtipů a skvělým Funesem, který zde podle mě podává životní výkon. k tomu skvělý Michel Galabru, který je Funesovi rovnoceným komickým partnerem. Tihle dva mě spolehlivě bavili celý film a já se musím přiznat, že jsem se dlouho takhle nenasmál!! (06.12.2009)

Viděl jsem tuhle komedii dvakrát a přesto jsem si ji nijak zvláště neužil. Přišla mně na francouzskou nobl jemnost pro gagy až příliš neotesaná. Gagů je přemíra a jsou většinou v bláznivém stylu, ale skoro žádný mě dostatečně nepobavil až k smíchu, ale originálnost rozhodně nepostrádají. Vše drží spolehlivě ocelovým lankem de Funés, který ze sebe umí dělat výtečného kašpara s přechodem do jeho nervozních poloh. Námět je originální, ale přesto filmu chybí nějaký jednotný ráz ve kterém by gagy nepřibíhaly ze všech světových stran. Divák se mohl v případě tonutí chytnout rtutovitého de Funése, který řádí jako vitální mladík. Mé hodnocení: 60% (15.06.2013)

Dva největší kamarádi: Louis de Funés a Michel Galabru spolu sice začali u Četníků, ale později se v jednotlivých filmech už tak často nesetkávají a možná je to škoda jelikož, když jsou oba v jednom filmu dává mu to takové osobní kouzlo. Nejznámější samostatný film s těmito dvěma legendami je zřejmě zrovna tento, nezapomenutelný, vizuálními efekty nabitý film, kde se Louis de Funés zhostil role zbrklého, pohromu nosícího podnikatele. Záplava pohrom přitom na celém příběhu staví a nutno uznat, že je to zábava od začátku až do konce. --- Tohle je Plaváček, ne? - Jo to je prototyp právě jsem ho teďkon vylepšil (20.01.2007)

Další z několika méně zábavných komedií. Snad kromě křtu nové lodi se není ani čemu výrazněji zasmát. Zápletka je standardně ubohá. Louis de Funès se hrozně naštve a vyhodí svého retardovaného zrzavého, leč šikovného konstruktéra, čehož brzy začne litovat a celý zbytek filmu se mu snaží cukříkovat a získat ho zpět. Což se mu, chvilka napětí, podaří. Zasmál jsem se opravdu minimálně. Není o co stát. (03.09.2014)

Nebudu dnes ze sebe dělat přemoudřelou. V 60.letech, kdy k nám chodily "Funésovky" do kin, tam všichni běhali a řehtali se jako koně. Byl to nový typ humoru (jako by zapomenuté americké crazy komedie z dob Bustera Keatona a Laurela a Hardyho). Já těm dnešním českým komediím nemohu přijít na chuť a tak si radší občas připomenu Louise de Funése. Za nápady v tomto filmu se opravdu nemusí nikdo stydět (zvláště scéna s kazatelnou v kostele !) (22.09.2007)