Pád

ČLOVĚK V SOBĚ MUSÍ MÍT CHAOS, ABY DAL ŽIVOT TANČÍCÍ HVĚZDĚ..... /// Pomalej začátek, ve kterým jde o jasný a srozumitelný rozdělení rolí (psychopat, polda, oběť…). Když je mi všechno jasný, čekám… no nic, prostě ani pak nesleduju žádnou divočinu, ale ani pátračku, kterou bych tak nějak v seriálu, ve kterým se chlápek snaží zvednout hrobníkům produktivitu práce čekal. Místo toho policajti řešej zdánlivě jiný věci a než půjde o magora, bude si třeba ještě 2 díly počkat. Seriál neohromí speciálníma efektama ani tempem. Ani mordama. Ani pátráním. Ani … prostě bych řekl, že neohromí ničím. Ani ten důraz na to, že ,,TOHLE JE BELFAST“ mě do kolen nedostává. Takovej inovativní vyprávěčskej pokus (zřejmě). V celevečeráku by sním nikdo neuspěl, ale v seriálu? Jo a ještě jednu zvláštnost má – dá se dát v poho v jednom zátahu, ale kdybych na nějakej díl měl čekat třeba den, tak vohnu loket! (Gillian Anderson a její ,,ledová“ postava je ovšem super!) Takže žádný vzrušující pátrání, jen realita, že vlastně takovej člověk může bydlet i vedle tebe. A že policajti vlastně ve skutečnosti nejedou tak jak v těch seriálech, ale chovaj se jako lidi. Ale abych z toho byl vodvázanější, tak mi tam chybí víc dramatu a psychologie. Třeba ten druhej případ – jako proč? Co je mi do toho? K čemu? Takže mi vrtá hlavou, …. . Ale víte co, - to nestojí za řeč. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trošičku vraždím a nevím, jak by měl vypadat deníček. 2.) Nechápu, proč by dobrej seriovej vrah neměl mít rodinu. 3.) Thx za titule ,,corine“ a ,,kolcak“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (21.07.2013)

Tak to mám za sebou... Budu muset přehodnotit svůj přístup k seriálům, které mě dosud, až na výjimky, svou roztahaností jen zdržovaly od pořádných filmů, neboť jsem osoba (nejen) pointově nedočkavá. Tady mně čekání víc než zpříjemňovala skvělá Gillian Anderson, která stárne do krásy stejně, jako vyzrává herecky, až jsem pochopila, že obsazování do seriálů pro ni není handycapem, ale výhodou... pro film je Gillian vysloveně škoda, aby její charisma opravdu vyniklo, musí mít čas do vás proniknout, pak se stává milým hostem, na jehož další návštěvu se těšíte už ve chvíli, kdy si ještě užíváte jeho přítomnost... Oduševnělý výraz a lahodný zvuk jejího hlasu vyvolává mix obdivu a respektu, kouzlem své osobnosti vás chytne a nepustí - a přesně to dává svojí Stelle, ať už si o jejích charakterových vlastnostech myslíte, co chcete (ta si, sakra, dokázala vzít co chtěla)... A Jamie Dornan? Už filmové jméno jeho záporného hrdiny vzbuzuje odpor, ale nečekejte žádného úchyláckého netvora s ujetou parukou, s tím si fakt nemusel vypomáhat, stačily změny ve tváři, předklon zátylku s číhavým podhledem a řeč těla, jinak normální mladý vysportovaný muž s pevným stiskem, o kterého můžete zavadit klidně i v botanické zahradě... přesto se mi blíž ke konci chtělo řvát: "Pusťte mě na něj!!" Jinak mě hodně bavilo, jak Stelle rostlo sebevědomí úměrně s vodou ve Spectorových botách, aby bylo vzápětí vystřídáno bezmocí v modelu - čím drzejší vrah, tím zranitelnější Stella, až k přerodu z chladné profesionálky v citlivou lidskou bytost. Přídomek fascinující zaslouží i ukázka rutinní práce policie s detaily vyšetřovacích postupů v přehlídce odbornosti, protože i když vždy o krok zaostává, přece jde kupředu a krom uspokojení smyslu pro spravedlnost vyděsí i skutečnost, kolik lidí zaměstná jedna zrůda, než se ji podaří separovat, a to má na starosti ještě debila Jimmyho, jehož angažovanost bych v příběhu s radostí oželela, což se odráží i v mém konečném hodnocení. Jinak finále napínavé podívané bylo naprostým vyvrcholením, u předposledního dílu jsem dech místy jen tajila, konečný mě doslova přiškrtil ... Paul Spector by ze mě měl radost. (16.02.2015)

Kriminálka co sice na první pohled působí tuctově a neinvenčně z ranku stokrát viděných thrillerů „emancipovaná ona versus on úchylný to maniak“. Jenže ona zdánlivá tuctovost bere za své od prvních minut. Jde totiž o znepokojující seriál. Velmi znepokojující. Nejde na to přes (explicitní) násilí či snad přes vypočítavost žánrových propriet, ale pěkně „oldschoolově“ skrze zevrubně budovanou atmosféru sychravého Belfastu. Je to pomalé, málomluvné s dlouhými téměř až hypnotickými scénami, kde se zdánlivě nic neděje. Ale pod povrchem to vře, protože počínání „hlavního úchyla“ je mrazivě reálné. Více než kde jinde se daří navodit vrcholně znepokojující a nepříjemný pocit „souseda od vedle“, který žije hned za rohem od vašeho domu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (15.05.2013)

Je to takové chladné a neosobní, ústřední vrahoun za sebou navíc poměrně brzy nechává jednu botu za druhou, ale ten občasný detektivně procedurální švih tomu přidává body za snahu neunudit diváka odvěkým kočkováním mezi péry a vagínami. Naštěstí se to po vzoru britských minisérií netáhne do nekonečna a po psychologické stránce vybroušené finále to pak táhne divoce nahoru. Po sečtení a přimhouření oka mi tedy vychází čirá spokojenost. Dál bych se v tom ale nenimral, dvě sezóny tak akorát vystačily na dlouhé zimní večery. (20.02.2015)

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)