Bok po boku

Já jsem zastánce digitálu jako umělecky plnohodnotného formátu (i když vymizení filmu by mě mrzelo), takže mi ten dokument nevadil a poslechl jsem si ty lidi rád, ale je to rozhodně spíš devadesátiminutová reklama než nějaká diskuse - odpůrcům je dáno asi tak pět minut prostoru celkem. A rozhodně je to spíš věc popularizační než naučná nebo konfrontační... 3 a 1/2 (23.02.2013)

Vyhladit film z povrchu zemského, nebo zachovat to, co dělá film samo o sobě filmem? Můj názor se po tomhle dokumentu nikterak nezměnil, ale i tak mě bavilo řešit a provrtávat v tomhle palčivém filmařském duelu všechny jeho aspekty. A když jsem se ještě dozvěděl, na co se točilo například takové Festen, měl jsem o zábavu postaráno. 9/10 (10.02.2015)

Na půl cesty. Na jednu stranu fascinující. Těmhle věcem nikdy nebudu rozumět, ale ohromně se mi líbí. Je fajn vidět své oblíbené režiséry vyjadřovat jakékoliv názory a trochu si o nich dotvořit obraz. Na druhou stranu to rozhodně mohlo být daleko zajímavější a buď jsem v druhé půlce na chvilku usnul a nebo to fakt hodně ztratilo tempo. Jedno z toho to bude. (25.12.2013)

Zajímavé nakouknutí do rozdílů mezi analogovou a digitální tvorbou. Nejzajímavější jsou samozřejmě samotná vyjádření jednotlivých filmových kapacit, i v celku však dokument funguje dobře jako souhrn základních informací se spoustou konkrétních perliček právě přímo z úst režisérů, kameramanů a dalších osobností filmového průmyslu. (04.09.2013)

Povedené přiblížení vývoje filmových technologií a to nejen filmu vs. digitálu co se týče kamer, ale digitalizace obecně. Dokument se snaží být objektivní a snaží se nabídnout názory celého spektra. Finální message je samozřejmě něco ve stylu vznešeného moudra o tom, že klíčový je talent a ne technologie. A to je samozřejmě pravda, ale na to jako divák kašlu. Zajímavý je právě souboj přístupů jednotlivých filmařů. Tady ve finále Side by Side přeci jen vyznívá jako jasná oslava digitálu. Tedy aspoň se tak nějak snaží vyznívat. Klasičtí digitální průkopníci jako Cameron a Lucas totiž působí jako pomýlení staříkové, kteří dokola omílají svou mantru. Dokonce i mnohem rozumnější lidé jako třeba Danny Boyle víceméně přiznávají, že digitální kamery jim "jen" umožňují experimentovat otvírají jim (a bohužel nejen jim ale i netalentovaným nulám) nové dveře a to vše super levně. Je to ale dobře? Ano i ne. Na drtivou většinu rozřesených close-upů a rádoby uměleckých úhlů, které digitální kamery umožňují není nikdo zvědavý. Navíc jak sám dokument skvěle podotýká chybí tu totiž tastemaker, který by filtroval ty tuny odpadu, které nyní mohou tak snadno vznikat (a bohužel vznikají). Že to otevře dveře novému talentu pro který by extrémně prohibitivní náklady spojené s klasickým filmem zabránili schopnost proniknout do světa filmu? Fuck that. Ti nejlepší si vždy cestu našli. Jestli jsou Lena Dunham a ti ostatní noname nuly uvedené v dokumentu příkladem toho nejlepšího talentu, kterým digitál otevřel dveře, tak to teda fakt nedík. Mezi advokáty digitálu v dokumentu asi jasně vede David Fincher, který prostě a jednoduše nějaký ten talent pobral a umí novou technologii využít k dělání poctivé filmařiny a ne jen ke zbytečné touze za každou cenu měnit něco co už bylo víceméně dokonalé před pěti či šesti dekádami. Co se týče kamer samotných háček je jen v tom, jestli na to (dokumentem tolik propagované) 4K a vyšší rozlišení stačí. Dnes bezpochyby ano. Ale to si ještě nedávno myslel i Lucas o svých tehdy nadčasových HD kamerách. (02.11.2014)