Bláznivý

O tomto filmu jsem až dosud nevěděl, což považuji za velkou chybu, protože takto zajímavé drama si nezaslouží, abych ho já nebo jakýkoliv jiný filmový divák přehlížel. Tím hlavním aspektem, díky kterému je tento film tak úžasný a dokonalý, je samozřejmě kromě zajímavého děje a vynikajícího stylu snímání kamery, kdy chvílemi je film zabrán dokumentaristickou formou, samozřejmě výkon představitele hlavní role Josepha Gordona-Levitta. Tento mně velmi dlouho neznámý herec (poprvé jsem ho zaregistroval někdy před měsícem v jednom z dílů seriálu Zlatá sedmdesátá) předvádí na svůj věk naprosto brilantní herecký výkon a musím uznat, že jen díky němu je ten film tak kvalitní a povedený. Celkově tedy film vnímám jako velmi povedený, bez jakýchkoliv sebevětších kiksů a chyb, jako film, který si budu hodně dlouho pamatovat a který z paměti jen tak nevytěsním. A doufám, že jsem ho neviděl naposledy, protože ten zážitek stál opravdu za to. Uděluji pět hvězd. (28.02.2010)

Hledání sama sebe není nikdy snadné, kor když si sebou člověk nese nějaké závaží z mládí. Občas pomůže přátelství, občas láska. Přesto se tím musí každý člověk prokousat úplně sám. Film mi svou tématikou, scénářem a atmosférou připomíná "Dobrého Willa Huntinga" i když néní stejný. Každopádně nelituji že jsem tuhle věc shlédl. Za mě 80% (13.10.2012)

Milujem filmy z psychiatrie. Kopa uveriteľných problémov a emócií a vždy tam dajú nejakú peknú mladú herečku - presne môj typ - Tricia, Winona, Zooey... a ja tam vždycky chcem dojsť a starať sa o ňu. V skutočnosti zmiešané oddelenia pre obe pohlavia asi moc nebývajú, ale pri tých filmoch, ma skorej mrzí že nejsom dosť magor .. (09.02.2014)

Psychiatrická léčebna, jakpak asi vypadá? Nikdy jsem v ní nebyl jinak než filmově a tak se mohu jen dohadovat, že Bláznivý se jí přiblížil více než naprostá většina jiných filmů. Divácky vděčné poruchy "Já jsem Napoleon", "Nás je tady v tom těle třicetdva", "Bojím se prodavačů párků v rohlíku" a "Právě mi to dělá víla Amálka" tady nikdo nezavřel, spokojit se musíme s nezvladatelnými výbuchy vzteku, obyčejnou agorafobií, patologickou apatií či násilnictvím, jež nejsou barevnou křídou populárně vysvětleny poučkami o zneužívání v mládí, nedostatku lásky a zamykáním ve skříni. Snaha po realismu zřetelně vystupuje i ve formálním pojetí. Ruční kamera strčená snímaným hercům do ksichtu evokuje prostředí, v němž chtě nechtě musíte žít s existencemi, které nejsou vždycky snesitelné a jinam než na ně, do zdi či kus za plot čumět nemůžete. Bezprostřední herectví, oddramatizování, kontaktní zvuk, poskytnutí pocitu, že léčba je běh na zatraceně dlouhou trať, terapeut s nalomeným idealismem - nejsme v HW, ale u nezávislých. SPOILER. Divím, že přišel happy end., velice decentní ovšem. Hlavní hrdina (byť všem postavám je věnována s ohledem na stopáž značná pozornost) si uvědomil, že léčbu potřebuje. KONEC SPOILERU. Slabé ****. (05.11.2010)

Po Dočasnom domove ďalší film s podobnou tématikou. Tento však podstatne tvrdší krutejší. Práca vychovávateľov a psychoterapeutov v takom zariadení je nesmierne náročná. Mne niekedy pripadala málo účinná, keďže tam chodili 17 roční tínidžeri, ktorí museli v zmysle zákona v osemnástich zariadenie opustiť. (04.05.2017)