Pieta

Kim Ki-Duk postupně doplácí na to, že umí točit jen to samé a pokud chce být u nového snímku originálnější, sáhne po prostředcích, které zcela neovládá. Kim je mistr poetických symbolů, Jaro léto podzim a zima nebo 3-Iron, to jsou umělecká díla, po kterých zůstávám ještě chvíli po skončení sedět s otevřenou pusou. Pieta je sociálním dramatem, je to obžaloba kapitalismu a příliš silné úlohy peněz v naší společnosti. Kim tuto myšlenku na diváka křičí brutálními záběry, vydírá, občas mi přijde, že se (i tou roztřesenou kamerou) nechal ovlivnit Lars von Trierem, celek je rozpačitý - některé působí až hrozně naivně, postoje a chování postav jsou často extrémní, přeexponované, celek je hysterický, uřvaný a snaží se z příjemce city vytlouct násilím. Přesto jde o nadprůměrný film, možná mé hodnocení trpí tím, že můžu srovnávat s plejádou lepších filmů stejného autora. Zklamání to ale bezesporu je, i když ne fatální. 7/10 (28.07.2013)

No nejdřiv se mi ten nápad s mrzačením lidí kvůli pojistce libil, ale taky to bylo to jediny, co se mi na tom filmu libilo. Když pominu klasicky šikomooky přehrávání, ktery už ti lidi tam maj v povaze (nebo spíš je to u nich normální chování), tak musim zjebat tvůrce, jak z postav udělali uplny pošuky. Všechny postavy se v tom filmu totiž tak chovali. Postě místo aby něco řekli, tak jenom stáli a chovali se jak emocionální masochisti. Dokavaď si divák myslel, že to je jeho skutečná matka, mělo její znásilnění a jeho vyhonění takovej dobře deviantní ráz, ale když jsme se pak dozvěděli pravdu, tak už nic moc. Taky ty jejich sebevraždy a myšlenkovy pochody mi přišly dost neuvěřitelny atd. Prostě víc to byla kravina blbá, než aby to byl dobrej zážitek. A to maj štěstí, že nedávám odpad, měl jsem k tomu blízko... (12.05.2014)

Dlhé roky som nevidel žiadny Kim Ki-dukov film, naposledy LUK. Propaganda tvrdí, že vraj sa vracia k svojej skvelej starej forme. Neviem síce, ktorá to je, ale podľa mňa ju nikdy nestratil. A preto som ho aj prestal sledovať... Priznám sa, že v ázijských filmoch nie som veľmi schopný posudzovať, čo je okej, čo je hlboké a čo je iba maska kĺžúca sa po povrchu. Zopár momentov vyslovene smiešnych, pritiahnutých za vlasy či až prekvapivo doslovných a polopatistických by v prípade takéhoto festivalového tvorcu nasvedčovalo nezdaru, avšak poctivá hromádka hlbokých životných právd, meditácia o tom, kto je skutočný kripel, fyzický či psychický a dvojkoľajnosť celku, ktorý sa dá vnímať ako Oneskorená výchova náhradnej matky i ďalšia prefíkaná ázijská variácia na Dokonalú pomstu ma trochu držia v šachu. Po zhliadnutí zmeškaných Kimových filmov sa vyjadrím zasvätenejšie, pri hodnotení PIETY osamote smelo potvrdím, že svojho tvorcu reprezentuje veľmi slušne. (01.12.2012)

Nejvetší závislák na festivalových welcome drincích Kim Ki-duk zase laská Zlatého lva a já už mám pocit, že chlapec má na place píchačky. Je tu všechno - znásilnění vlastní matky, ležení v hrobě, sebevražda, matka masturbující syna, slzy, pokání, sperma, zvířata. Do toho se všechny postavy chovají tak nezávisle dementně, že by v reálu nepřežili nákup pečiva v sámošce. Naprosto fascinující je, jak se režijně nebojí film před sebou stavět a řešit všelijaké formální výzvy. Prostě je neřeší a vše, co by zavánělo, že si s tím někdo musel dát pět minut práce je vyřešeno střihem nebo tím, že to film vůbec neukáže. SYMBOLIKA!!!!!! je krédem celého filmu a projevuje se například tím, že hrdinova domnělá matka sedí pod obrazem odhalené busty ženy, do které hrdina hází nožem. So deep!!! Festivalové, artové všeničící zlo. Zase na druhou stranu pointa nebyla naprosto totálně dementní (byť logicky totálně WTF) a na světě jsou i horší věci. Třeba holocaust. PS: ostatní komenty jsem četl až po tom mém a odmítám ho předělávat (03.05.2013)

Pieta nie je tým najlepším, čo filmografia Kim Ki-duka ponúka. Ako návrat k filmom "krokodílej série" postráda kompaktnosť, na druhej strane predstavuje krok vpred oproti filmom, ktoré nakrútil po roku 2004. Repetitívnosť motívov a symbolov nie je taká do očí bijúca ako v Dychu, no aj tak film neponúka dostatok argumentov o jeho výnimočnosti. Úprimne si myslím, že by sa slovenská klubová scéna, aj v rámci Projektu 100, mohla otvoriť ďalším z kórejských režisérov, ktorých výpoveď, v prípade napríklad Im Kwon-taeka ani po stovke filmov, nestratila na originalite. (30.06.2013)