Batman

Nový Batman konečně po všech těch covidových odloženích a problémech s natáčením, přilétl do kin a s ním i pořádný nával syrovosti a hutné atmosféry. Celé je to vkusně doplněno několika epickými momenty s geniálním hudebním podkresem a nádherně artovou kamerou. K hereckému obsazení nemám žádné výhrady. Robert Pattinson je trochu toporný a jeho výraz je prakticky stále stejný ale k roli Batmana mi to sedlo a neměl jsem s tím v zásadě žádný problém. Zatím to zní jako film roku kdyby ovšem.... to nemělo 3 hodiny! V poslední době úplně nerozumím trendu, že čím delší filmová stopáž, tím je to "asi" lepší. Na obranu netopýra, nemůžu úplně říct, že bych se u snímku nudil, ale myslím si že i u sebedokonalejšího díla, začnete po nějakých dvou hodinách pokukovat po hodinkách, lehce nervózně se vrtět v křesle a trochu si začnete říkat, kdy už bude konec. Některé scény bych prostě vynechal, děj trochu zrychlil, dialogy lépe zacílil a kdyby to mělo znamenat zkrácení alespoň o půl hodiny, tak za mě značka ideál. V konečném důsledku je to škoda a trochu to kazí celkový dojem z filmu. I přesto, určitě doporučuji, pokud máte rádi komiksy a o to víc o černém netopýrovi, jděte na to! 85% (04.03.2022)

Je to dobré, ale je toho moc. Samotná tříhodinová stopáž by nakonec nemusela být až takovým problémem, ale překotné tempo zahlcující diváka dunivým soundtrackem i spletitým příběhem zahrnujícím příliš velké množství postav postupem času začne být poněkud ubíjející. Materiálu bylo evidentně připraveno obrovské množství, a tak se nabízí smysluplná otázka, zdali by nebylo lepší některé linky vyřadit a nechat si je v rukávě na pokračování – pro které si konec beztak zcela jasně připravuje půdu. Každopádně je chvályhodné, že se Reeves vydal jiným směrem nežli předchozí komiksovky a svými tématy i stylem se nový Batman řadí k Nolanově trilogii či Jokerovi – což je ta téměř nejlepší společnost, v jaké se může nový film podle komiksu ocitnout. Spíš než k rozjuchaným marvelovkám má novinka blíž k temným detektivním thrillerům z devadesátek, díky čemuž si tohle nové uchopení pozornost rozhodně zaslouží. Více zde. (03.03.2022)

Nemá cenu měřit, jak si Vengeance stojí proti Burtonovu nebo Nolanovu pojetí, šlo v první řadě o to, aby si Reevesův pohled na Netopejra obhájil vlastní existenci. A i když mi spousta věcí nejde pod nos, živoucí Gotham stejně okamžitě zaleze pod kůži a hlavní postava s ním. Pattinson neselhává snad ani na vteřinu, i když se mu takhle křehce psychologické pojetí mohlo rozsypat pod rukama. Bruce Wayne totiž chodí v dešti s pramenem vlasů spadlým do obličeje a jako Batman si do deníčku píše zdrcující zvolání typu "Já jsem přítmí." Ani tak ale nikdy nepřepne do směšnosti, nikdy onu emo hranici nepřekročí tak, abych nedokázal jeho palčivě osobní pátrání brát hned v následující scéně vážně. Což je zásadní, protože pátrá doslova celý film. Krimi stránka je dokonce ve filmu natolik prvořadá, až mě napadalo, jestli není komiksová stylizace tvůrcům na obtíž a nezdržuje je od očividného přání natočit vlastní Fincherovku. Bohužel citací Se7en je tak moc, že mě ruší a výsledek s nimi ztrácí vlastní výjimečnost. Druhou nepochopitelnou stránkou je délka, která je přitom neopodstatněná a při krácení by ubylo scén, kdy sledujeme špinavé a nekalými živly prolezlé město na pozadí monologů či dialogů o špinavém městě prolezlém nekalými živly. Na druhou stranu se díky tomu nikdy nezmenší měřítko vyprávění, které si tak důkladně tvoří podklad pro gradaci klíčových scén (pohřeb). Na konci se tak ve mně mísí nálady stejně tak jako ve filmu, ale protože všechny fungují, fandím tomu, aby takhle sebevědomý přístup vydržel a nebál se rozkračovat v oblasti Batmanových nepřátel a směrů. Úplná absence mystiky či alespoň opatrného nadpřirozena a vědy by u pokračování mohla zavinit brzkou okoukanost. (11.03.2022)

The Batman je veľkým návratom ikonického hrdinu. V tejto podobe ho nepoznáme a tvorcovia sa rozhodne vybrali správnou cestou. Menšie kotrmelce v scenári a prepálenú dĺžku nie je problém akceptovať. Do kín totiž prichádza špičkový blockbuster strkajúci do vrecka 90% komiksovej konkurencie. Je dospelejší, intenzívnejší a kreatívnejší než čokoľvek od Marvelu. Aj keď menej ambícií by možno neškodilo. 9/10 (05.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)