Réžia:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Antoine DuhamelHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, Samuel Fuller, Jean-Pierre Léaud, Pascal Aubier, Raymond Devos, Krista Nell, Hans Meyer, Dominique Zardi, Henri Attal (viac)Obsahy(1)
Ženatý Ferdinand, ktorý prišiel o prácu, nachádza jedinú životnú útechu vo svojom vzťahu k Marianne, ktorá však má v pätách skupinu gangstgrov. Spolu sa rozhodnú opustiť Paríž a vydávajú sa na bláznivú cestu k moru, ktorá sa pre nich stáva cestou k slobode a návratom k sebe samým , aj aj trpkou dezilúziou a osobnou tragédiou. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (139)
Svoboda natočit co chci musí být kouzelná. Není nutné snažit se pochopit co tím autor vlastně myslel, pokud mám podezření, že do všech důsledků to nevěděl ani on sám, když natáčel příběh o posledním romantickém páru. Ale můžeme se nechat okouzlit tou ikonoklasmickou svobodou tvorby stejně jako režisér. Vzniklé pocity budou mít celou škálu, od sentimentálních, přes hořké až po čistě veselé. A všechny budou nádherně barevné. Godard to je úlet – anarchistický, misogynní, excentrický a pro mně nepochopitelný. Produkce: Films Georges de Beauregard ()
Hádam najrozšafnejší Godard. Pierrot le fou spája dve polohy režisérovej tvorby, prvú založenú na revizionistickom uchopení gangsterky a noirového dialektu, kde sledujeme dvojicu mladých ľudí, sympatických zločincov (podobne ako v Bande á part alebo na konci s dychom), naplňujúcich ideu, podľa ktorej je k dobrému filmu potrebná hlavne žena a zbraň, a konajú v snahe naplniť svoje nedosiahnuteľné ideály slobody anarchisticky sviežim spôsobom, rovnako ako formálna stránka filmu. Druhou zložkou je Godardov intelektualizmus a stým spojené nepreberné množstvo skrytých symbolov a alúzií s politickým podtextom vo filme. Tým pádom je sledovanie Pierrot le fou rovnako zábavne nespútané, ako aj vnemovo náročné. Divák má radosť z neviazaných činov hlavnej dvojice protagonistov, zostavenej z nenahraditeľného Belmonda a Karinovej, ich sviežosti, vzájomnej lásky, čítania poézie a predvídateľnosti posilnenej občasným muzikálovým ladením a nádhernou farebnosťou filmu s rozsiahlym využívaním symboliky výtvarných diel, no zároveň sa mu v tom všetkom servíruje náročná spleť s politickým podtextom. .......... Obe zložky sa krásne prepájajú v takmer neustálej prítomnosti kontrastu modrej a červenej. Tento kontrast nadobúda viac významov, simultánne korešpondujúcim s oboma polohami filmu. Na prvý pohľad je to vizuálne príjemné, na druhý sa môže jednať o vyjadrenie rozpoloženia mysle postáv Belmonda a Kariny, ktoré sa neustále obmieňa a poukazuje na ich nestálosť ("sme tak nestáli, že naša láska sa zdá byť vymyslenou" zaznie vo filme) a tretia možnosť je samozrejme politická, pričom obe farby symbolizujú dva rozdielne politické režimy. Godard túto masu podáva samozrejme formálne neodolateľným spôsobom v krásne rámovaných obrazoch a ironickým pohrávaním sa s objektívnou a všetko podmieňujúcou prítomnosťou filmového média. ()
Art-intelektuální film, který nemá pořádný děj. Základy filmu tu neplatí a stále se něco děje jinak než má. Mám rád takové filmy, ale tento byl až moc nepochopitelný a nebyl ani ničím zábavný. Konec filmu alespoň trochu napravuje, protože ukazuje jak je člověk zbrklý a koná dříve než myslí a to už je většinou pozdě. ()
Po shlédnutí Bláznivé Petříčeka, nebo Ferdinanda, jak chcete jsem došel k jednoznačnému závěru - Godard již nikdy více! Nevím, co všechno lidé dokáží nazývat uměním, ale pro mě to byl obyčejný kýčovitý film ... vím, že nejsem odborník přes všechny směry umění, ale čeho je moc, toho je příliš. Kdybych si tu předtím nepřečetl, o čem ten film má být, doteď bych to asi nevěděl a tak snad Godardovi a hlavně Bebelovi příznivci prominou, že dávám u Bebela svůj první a doufám, že poslední odpad!. ()
Myšlienková ekvilibristika plná úsečných dialógov a monológov, pocitová rozvrátenosť a záver hraničiaci s dementnosťou. Protagonisti zvládli svoje úlohy podľa Godardových predstáv a predstáv filmových fajnšmekrov, v tomto smere ma Belmondo vobec neprekvapil, z ranej tvorby viackrát príjemne prekvapil ( Opice v zime ). Za zmienku stojí aj kvalitná hudba. ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (10)
- Film se měl původně jmenovat Démon jedenácté hodiny. Jean-Luc Godard se předlohou Lionela Whitea inspiroval jen velmi volně a z příběhu poválečného gangstera Émila Buissona vytořil zcela jinou zápletku. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
- Film byl uveden do kin jako do osmnácti let nepřístupný, protože cenzoři usoudili, že z něj čiší duševní a morální rozvrat a mohl by nepříznivě působit na mládež. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)
- Režie je založena na improvizaci - Godard si ještě dva dny před natáčením byl jist pouze tím, kde se bude natáčet. [zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)
Reklama