Colette

Pozornost ženám, které jsou vystavené krutosti doby, věnuje režisér Milan Cieslar i tentokrát. Celkový dojem ovšem chtě nechtě upadá do emociálně neutrální podívané, která trpí papírovostí dialogů a patetičností nejedné scény. Nebo se v klídku pije kávička kousek od osvětimských spalovacích pecí. Naštěstí hudba, střih, kamera, masky, zvuk fungují na „tuzemské“ poměry velmi slušně. Cieslar měl navíc šťastnou ruku v případě herců – spolehlivý Jiří Mádl a francouzská oduševnělá kráska Clémence Thioly jsou poměrně přesvědčiví. Mádl víc. Dobré, ale krůček (no, možná větší krok) přeci jenom scházel. (04.03.2014)

Zobrazení osvětimské reality není ani zdaleka bez chybičky, na věci znalého diváka musí nutně místy působit přímo naivně, ale přesto dopadlo mnohem lépe než v "Krvi zmizelého", což platí pro celý historický kontext. O hereckých výkonech nebo scénáristických nedostatcích si můžeme myslet ledacos, ale když tady čtu zvratky jistého nepokrytého popírače holokaustu (který to nemá - soudě podle jeho "komentáře"- v palici asi úplně v pořádku), zaplať pánbůh za filmy jako je "Colette", jak vidno jsou stále více než potřebné. (25.01.2016)

Jakmile filmu odbila poslední minuta a začaly titulky, bylo ticho, nikdo nevstal, nikdo nemluvil a dokonce ani nikdo nezpíval Sagvanův hit "Dávej ber", jak se to občasně v kině stává. Všichni tam jednom seděli a čuměli na ty jména jakoby vzdávali čest padlým. A takovou katarzi dokáže málokterý film, natož český. (23.09.2013)

Titanikovský způsob zarámování příběhu mi přišel na zpracování koncentráčnické tematiky nevhodný, začátek vypravování působí kostrbatě. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli nekoukám na jiný program... I když téma je silné, tak zpracování spíš podprůměrné. Židé z transportu vystupují uhlazení, čistí. Postsynchronů si většinou nevšímám (poprvé je zmiňuji v komentáři!), ale opravdu v Colette působí rušivě. Měl jsem pocit, jako by postavy mluvily mimo čas a prostor, ve kterém se příběh odehrává. Paradoxně nejemotivnější pasáž byl závěrečný Bartoškův čtený dabing. (24.01.2015)

Není to úplně špatný, to ne, takový průměr. Nemuselo to tak být a hned napíšu proč. Takže největší problémy tohohle filmu. První: Mádl si i v Osvětimi na tuřínové dietě uchovává vysportovanou postavu, takže je těžké mu toho mukla věřit. Druhý: o vyhlazování židů se natočilo už hodně filmů a je tím pádem náročné najít v tom něco nového (což se nepovedlo) a překonat ztvárnění lepších filmařů (to se taky nepovedlo). Třetí a nejzásadnější: nevím, čím to je, ale chybí tomu schopnost vyvolat emoce, je to celé strašně ploché. Továrny na smrt jsou hrozné samy o sobě, ale jen málokdo to vidí poprvé. Musíte najít něco, nějaký prvek, který tam ty emoce dostane. Třeba holčičku v červeném kabátku, táborovou kapelu, co cestou do sprch hraje Strausse, rvačku starců o vylitou polévku na chodníku, dítě, co přežilo komoru a je potřeba ho ukrýt... Tady se to nepovedlo. Stejně jako chemie mezi herci nebo televizně působící kamera, nefungující soundtrack... Je mi líto, tohle jsou lepší dvě. (06.05.2022)