Krásna zem

Bláznivá, ulítlá a praštěná italská komedie, která ani na chvilku nezpomalí. Cynický Villaggio útočí svými hlášky na divákovi bránice a neomaleným (místy až přehnaným) humorem minimálně na pár desítek minut zaujme. Vtip však postupně strácí na intenzivitě a začíná nudit a vléct se. Snímek by potřeboval trochu prostříhat, protože zdlouhavé a opakované gegy už tolik zábavné nejsou a člověk se začne dívat na hodiny kolik minut zbývá do konce. Přesto jsem měl z filmu dobrý pocit a pár situací bylo více než zdařilých. Pravá italská komedie, která neurazí. Hodnocení: 6/10. (07.09.2008)

Jeden z prvých a zároveň najhorších Villaggiových filmov. Príbeh robotníka vracajúceho sa z montáže na ropnej plošine, ktorý si zatúži za ušetrené peniaze v Miláne otvoriť hodinársky obchodík. Netuší však, že pomery sa radikálne zmenili. Namiesto zárobku ho tak čaká skôr boj o život. Inak sa jedná o čiernu komédiu dovedenú úplne do absurdít, ktorá zároveň odráža nepokojnú situáciu v Taliansku v 70.rokoch. Komunistickí a sociálni demokrati vyčíňali nielen v Taliansku. Bombové atentáty, hlavne na stanici, ale aj v bežnej prevádzke mesta. Únosy politikov, vydieranie vlády, spoločenského systému. Hrdina talianskeho filmu Guido Belardinelli sa vracia po dlhej dobe do rodného Talianska a nemôže pochopiť zmeny, ku ktorými za tú dobu došlo. Vyzýva svojich spoluobčanov k záväzok bojovať proti panujúcim mravom a prostrediu. Ani zďaleka tak dobré a vtipné ako Účtovník. (15.09.2019)

Tento film vznikl ve stejném roce jako další úspěšná komedie s Villaggiem - Maléry pana účetního. Viděl jsem Krásnou zemi někdy ve 14letech a byla to po účetním další kultovka našich "chlapských" hovorů v partě. Humor v tomto filmu na rozdíl od účetního jen nebaví, ale zamýšlí se nad nešvary doby a místa svého vzniku. Taková karikatura tehdejší Itálie a stylu života.. (21.06.2011)

Kdysi jako teenager bych nasázel bez váhání 4*, protože anarchismus, revolta, kritičnost a nekompromisní humor je cítit z každého záběru. Krásná země je satira na Itálii 70. let, která se zmítala v hospodářské krizi, stávkovém chaosu, politickém násilí a celkové krizi. Ani ten humor Paola Villaggia ještě nebyl tak výrazně laciný a přímočarý jako v jeho pozdějších variacích na Maléry pana účetního. Nicméně s odstupem času musím přece jen konstatovat, že už tehdy se Villaggion orientoval na "lidového diváka" a takový ten intelektuálně laděný humor, který by šel do hloubky a nutil k zamyšlení, u něj prostě absentuje. Navíc je to hrnuté jedním tempem a schází promyšlenější závěr. Některé gagy a motivy, jako je buřičská rozhlasová stanice, která permanentně vysílá do éteru pozdravy rabujícím a dává cenné rady, jak dát téhle společnosti ránu z milosti, mě nutí nechat třetí hvězdičku, i když je slabší. Celkový dojem: 50 %. (26.11.2010)

Jedna z mála tupých italských komedií. Ano, bohužel i v něčem takovém si Villaggio zahrál. Jako věrný italský občan se tu vrací z Perského zálivu, kde osm let pracoval, aby mohl uskutečnit svůj velký sen - otevřít si své vlastní luxusní hodinářství. Vrací se však do země, kterou nemůže ani jen poznat, protože tu vládne obrovská absurdní anarchie. Několik vtipných momentů vzápětí střídají provařené, obyčejné nebo i trapné, rádoby zábavné scény. Stejný chaos jako v ději navíc vládne i v samotné struktuře filmu a celkově na mě tato komedie ani nezapůsobila obzvlášť pohodovým dojmem. Smůla. 30% (28.07.2012)