Cukor, med a feferónka

Klasická italská bláznivina se všema kladama a záporama, který k těmhle komediím patřej. Když člověk vypne mozek, tak se u toho dá celkem pobavit. Na druhou stranu film mi tou svou teatrálností a téměř neustálou uječeností občas trochu lez na nervy. Jinak nejvíc se mi líbila první povídka. Druhá povídka se rozjíždí dobře, ale postupně začne trochu nudit. A poslední povídka je právě taková nejvíc ukřičená a líbila se mi nejmíň. Celkově 3 lepší hvězdy. (11.05.2015)

Cukr, med a feferonka se tváří jako další bláznívá italkská komedie a světe div se, ona jí i je. Bohužel kvalita fórků je značně kolisává, některé jsou vynikající a člověk se u nich směje, ale jiné pálí naprosto vedle. Celý děj sestává ze tří povídek, jenž jsou sice na sobě nezávislé, ale jedno mají společné, vždy začínají u soudu, kde hrdina povídky vysvětluje soudu své činy, Povdíky jsou různého tématu, ale jedno mají společné, hlavní hrdina je muž-smolař a v různých situacích se potká s krásnou ženou. Film obsahuje poněkud delší stopáž, ale dá se bez problémů vydržet právě díky třem povídkám, které sice nejsou třeskutě vtipné, ale umí zabavit i pobavit. (12.09.2011)

Nikdy jsem nechtěl být soudcem, ale kdybych měl možnost soudit tyto tři případy, tak bych se asi obětoval. Mám totiž rád srandu, takže bych pobaveně sledoval, kterak se sexuchtivý Valerio Milanese stal zločincem pouze díky přepracovanosti komisaře Genovese ("Turecký teroristi a arménský nacionalisti po sobě střílejí. Co máme dělat? - Střílejte na obě strany!"), kterak hladový Giuseppe Mazzarella uspokojil své potřeby jako služebná ("Chodil jsem po bytě a vyhledával chuťové vzpomínky.") a kterak úslužného taxikáře Plinia Carlozziho dovedl mafiánský únos až před oltář ("Vidíte tu silnici s hustým provozem? - Ano. - Tak ji přejděte tam, pak zpátky a doufám, že vás něco porazí."). Pokud si to dobře pamatuju, tak za minulého režimu mne cukr, med i feferonka bavili o dost víc, ale i tak to nebyla špatná vzpomínka. (12.10.2016)

Kdybych napsal do komentáře pouze "Inu, Italové..." a případný čtenář si doplnil rok 1980, tak možná ani není třeba víc dodávat. Italský styl sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je zajímavost sama o sobě. Dle mě je to i jakási výpověď o dané době a Italech jako takových. Tedy jisté kouzlo, po italsku sladké, v dané době jeden z možných způsobů zasnění se ;-) Dnes snad i troška nostalgie? Možná :-) (08.12.2011)

Film splňuje hned několik předpokladů pro to, být úspěšným. Skládá se z kratších povídek, není tudíž dlouhý a nezačne nudit. Jednotlivé části, jakkoliv nejsou stejně zábavné, nejsou ani okatě nevyvážené. Je to komedie, které nechybí větší špetka lehké erotiky v podání vesměs pěkných žen. A subjektivně- asi nejlepší je hladová služka :-) (22.01.2010)